Články / Reporty

sleepmakeswaves - Hodina jako nic

sleepmakeswaves - Hodina jako nic

woko | Články / Reporty | 03.04.2015

Sleepmakeswaves se vrátili na místo činu ani ne po roce. Po skvělém květnovém vystoupení v pražském NoDu se letos zastavili na kopci nejzaslíbenějším. Předvoj jim dělala neméně provařená jména z Tides from Nebula a postrockovou náladu míchali pouze progresivní Skyharbor, původem z Indie. I přes brzký start se Sedmička zaplnila více než dostatečně.

Tides from Nebula jsou u nás pomalu jako doma, takže se už ani neobtěžují s angličtinou. Trochu s podivem vystupovali jako první kapela večera - ve Vídni a Budapešti hráli jako headlineři. Polská čtveřice už drahnou dobu jede svůj standardní set bez nějakých extravagancí nebo nových songů, od posledního Eternal Movement uběhly už dva roky, ale o dalších studiovkách ani zmínka. Setlist ovšem nenudí, a i když se během setu kýve jen pár hlav, potlesk je vždy bouřlivý. Že tahle polská megastár hrála jako první, může být poněkud nepatřičné, ale hned u druhé kapely jsem pochopil, proč je dramaturgie poskládala právě takhle.

Upřímně jsem nevěděl, co od Skyharbor čekat, takže mě překvapila nadšená reakce publika hned při nástupu. Skyharbor je indicko-americko-anglická kapela, která hraje progresivní metal s čistými vokály à la Periphery. Hned po druhé písničce se dav "urval" (rozuměj, víc lidí kývalo hlavou), za sebou jsem slyšel zpívané sloky a refrény, spousta lidí si natáčela na telefon celé skladby. Ve Skyharbor totiž zpívá Daniel Tompkins z TesseracT, kterého bych ani nepoznal. Trochu znejistil jeho výrok, že rád plive a že kdo stojí v prvních řadách, tak to schytá, případně, že kdo chce, může otevřít pusu. Publikum reagovalo rozpačitě, tak se jelo dál. Kapela si to užívala, všichni skotačili s nástroji v prostoru Sedmičky a naprázdno zpívali fráze typu "you don't need to fight it, let it go". I když mně to nesedlo, publikum se mohlo přetrhnout. Objektivně velmi kvalitní set, který by se šikl na obscurovské minifesťáky do Rock Café.

Australští sleepmakeswaves jsou jedna z nejupřímnějších kapel, které jsem kdy potkal. I po tolika letech jsou stále vyjukaní z toho, kolik lidí na ně chodí, a že je ještě vůbec někdo poslouchá. Jejich popularitu podtrhoval fakt, že na prodej už neměli vůbec nic. "Máme už jen cédéčka a dvě trika, z toho jedno v esku." I když se zprvu potýkali s drobnými technickými problémy, nabitý set odpálili úvodní Perfect Detonator (sic). Většina setu se vůbec skládala z vynikající loňské desky Love of Cartography, a minimálně přední řady ji měli důkladně nastudovanou. Jak už to bývá, kytarista Otto s basákem Alexem hráli téměř v publiku, Otto často pořvával, stržen atmosférou, do nejvyhrocenějších části skladeb. Po druhé Traced in Constellations jste mohli ždímat triko, ale kapela nepolevila. Při dalším technickém problému Alex od srdce poděkoval všem, co přišli, a člověku, který dal celou jejich diskografii na YouTube.

Vystoupení v uvolněném duchu, místy kapela vtipkovala, že neví, co hrát dál. Hodina jako nic a všichni se loučí zbroceni potem. Za chvíli: "My jsme tohle nikde neudělali, ale máme ještě pár minut." Jako přídavek How We Built the Ocean. Sedmička je v plamenech. Pogovat na post-rock není problém. Nevím, proč se to nedělá odjakživa.

Info

sleepmakeswaves (aus) + Tides from Nebula (pl) + Skyharbor (in + us + uk)
1. 4. 2015 Strahov 007, Praha
foto © Red Nancy

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.