Články / Reporty

Slib mi, že nezapomeneš snít (Austin Antoine + Moonchild)

Slib mi, že nezapomeneš snít (Austin Antoine + Moonchild)

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 12.09.2022

Austin Antoine se musel narodit pod šťastnou hvězdou. Je skvělý rapper, bavič, zdatný stand-up komik, zpěvák, performer. Při úvodním představení rovnou začal s tím, že „fakt nechceš být bez práce v LA”, ale když už se mu to přihodilo, začal se poflakovat a vlastně ho to baví. Nahrává voiceovery do reklam, protože umí říkat všechny ty rychlé fráze „máte-li o zboží zájem, volejte 0092…“ Chechtali jsme se a zobali mu z ruky.

„Kdo je tady na rande? A kdo si tím není jistý, ale doufá, že to jako rande dopadne?” Pro všechny, kteří měli rande, zahrál stejně jako pro ty, co mají rande jen sami se sebou, přece „to je taky cool!”. Neutuchajícím hecováním si nakonec vyprosil nejen sborový zpěv, ale taky pokřikování přání, která pak promítal do vybraných tracků. A ty suverénní falzety! Střídal je s oceánskými hloubkami, soul, blues, pak zase hip hop… Kdyby nepouštěl beaty a atmo do podkresu, neštěžovali bychom si. Chvíle, kdy zpíval a capella, byly nejlepšími toho večera. Výstup otevíral hitovkou Don’t Forget to Dream a jejím samplem jej zase ukončil. Slíbili jsme si, že až zavřeme oči, budeme snít a pak odešel jako Oldřich Nový.

Moonchild jsem objevila relativně nedávno a dočkali se čestného místa v mém snídaňovém playlistu. Pokud bych si je poslechla pozorně, bylo by mi došlo, co se v Akropoli rychle vyjevilo - že podmanivý hlas frontmanky Amber Navran, který po právu zmiňuje mnoho anotací kapely, nerovná se podmanivý zpěv. A že i s podmanivým hlasem můžete zpívat monotónně a bez výrazu.

Jejich repertoár je stejně sladký a pestrý jako obal desky Little Ghost z roku 2019. V podobném retro koloritu byly laděné i hypnotické projekce, které ctí barevnost čerstvě vydaného alba Starfruit. Tříčlenná kapela složená z multiinstrumentalistů odehrála vynikající set a nástrojů zaznělo nepočítaně. Klávesy, akustická kytara, dechy a saxofony s trubkou jely unisono - tohle všechno fungovalo. Neo soul, new school jazz, R’n’B a příjemný groove poprosím zabalit s sebou. Jen jsem ten typ, co potřebuje, aby se zpěvačka aspoň chvílemi odmlčela.

Projev Amber Navran je velmi specifický. Jako by zpívala šeptem, nedělá pauzy, feelingy natahuje mimo takty, nectí fráze a do nekončícího proudu popěvků navíc pouští i samply back vokalistek. Užila jsem si pouze pár songů, nejstreamovanější Too Much to Ask, What You Wanted, zbytek mi splýval. Takže k ovesné kaši si je klidně dám, ale to už bude dílem algoritmu, nikoli vědomá volba.

Info

Moonchild (us) + Austin Antoine (us)
11. 9. 2022 Palác Akropolis, Praha

foto © Libor Galia

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace