Články / Reporty

Severní slipové zářezy Dennise Lyxzéna a AC4

Severní slipové zářezy Dennise Lyxzéna a AC4

Libor Švitorka | Články / Reporty | 30.03.2013

Sever Švédska. První jarní sobota večer, -14 centigrádů. Ohlášená degustace druhé placky hardcoreových AC4, aktuálního projektu hlasivek a paliček Refused Lyxzéna a Sandströma, svolává do klubu Scharinska, novoromantické vily, do srdce lokální alternativní hudební scény a domovské scény labelu Ny Våg Records, početnou úderku v černém a flanelovém. Všudypřítomný zákaz kouření, na čepu i Starobrno za 65 SEK a na stropě křišťálový lustr. V předsálí a na baru se to hemží jako u regálu se zbožím s těsně prošlou trvanlivostí u nás v Tesku. Příjemné místo, člověk nechodí na hc/punkovou tancovačku do podobných prostor každý den. Tyhle zdi už ovšem slyšely to nejlepší ze zdejší hyperaktivní tvrdé scény.

S jedenáctou se rozsvítila stage a lokální vodnictvo Mexicoma se jalo rozehřát prořídlé publikum topením ve stonerrockové mlze. Střihli si sedmiskladbový anglicky zpívaný set, který přihlížející staticky odzívali. Z hlukové stěny tří kytar a basy by se dala vypíchnout zimomřivá 5.27. Nevýrazné, snadno zaměnitelné kusy ovšem vynahrazoval velký počet plnovousů, dřevorubeckých košil, úsměvných chlapáckých gest a kytarových onanií. Mexicoma znamená malátnost po přejedení mexickým jídlem. V pořádku, akorát bylo na talíři přespříliš fazolí a málo chilli.

Jeřáb s bourací koulí začal úřadovat těsně po půlnoci. AC4 otevřeli svůj večer úvodní důvěrně známou Detonate a straight-edge vegan Lyxzén sebou začal divoce zmítat na nevelkém pódiu, jako když pochčijete chobotnici. Kytarová chumelenice, pohyby pánví Micka Jaggera na dexedrinu, točení mikrofonem a bujarý tělocvik mezi odposlechy. Prvotřídní hardcore punk exportní kvality.

Burn the World, titulní skladba aktuální desky inspirovaná pobytem v Černobylu a pojednávající o selhání evropských energetických opatření, plynule navázala svým hektickým tempem. Dav se začal komíhat a probouzet z mírného prvotního uhranutí způsobeném nekompromisním nástupem a divokostí zpěváka. Neangažovaný verbální projev a vtipkování mezi písňovými sety („Klidně si půjdu se svými názory o energetice a světu sednout na večeři po Nobelovkách.“) bizarně kontrastoval se zběsilým nasazením kapely.

Postupně byla ke slyšení téměř celá aktuální deska, samozřejmě se zápalnou šňůrou poga „Your world is not my world“ z Extraordinary Rendition, proložená zásadními plnotučnými kusy z debutu jako Die Like a Dog, Fuck the Pigs a Let’s Go to War. Osobně nechápu protest proti policii, švédské švestky se totiž zdají být v porovnání se svítivými patrolami v české kotlině neviditelné. O 75 minut, bezpočet obřích koláčů v podpaží a dva přídavky později se kapela dočkala zasloužených ovací.

Kdybych měl v těle větší množství estrogenů, zamiloval bych se do Dennise Lyxzéna. Kluk, který na škole dostával slipový zářez za jinakost, zvedl v Refused roku 1998 s Shape of Punk to Come hudební veřejnosti obočí tak, že nestačilo spadnout. Rozhodně ne ve čtyřiceti s AC4. Hardcore jako přirozená součást života.

Info

AC4 + Mexicoma (swe)
23. 3. 2013, Scharinska, Umeå

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.