Články / Reporty

Severní slipové zářezy Dennise Lyxzéna a AC4

Severní slipové zářezy Dennise Lyxzéna a AC4

Libor Švitorka | Články / Reporty | 30.03.2013

Sever Švédska. První jarní sobota večer, -14 centigrádů. Ohlášená degustace druhé placky hardcoreových AC4, aktuálního projektu hlasivek a paliček Refused Lyxzéna a Sandströma, svolává do klubu Scharinska, novoromantické vily, do srdce lokální alternativní hudební scény a domovské scény labelu Ny Våg Records, početnou úderku v černém a flanelovém. Všudypřítomný zákaz kouření, na čepu i Starobrno za 65 SEK a na stropě křišťálový lustr. V předsálí a na baru se to hemží jako u regálu se zbožím s těsně prošlou trvanlivostí u nás v Tesku. Příjemné místo, člověk nechodí na hc/punkovou tancovačku do podobných prostor každý den. Tyhle zdi už ovšem slyšely to nejlepší ze zdejší hyperaktivní tvrdé scény.

S jedenáctou se rozsvítila stage a lokální vodnictvo Mexicoma se jalo rozehřát prořídlé publikum topením ve stonerrockové mlze. Střihli si sedmiskladbový anglicky zpívaný set, který přihlížející staticky odzívali. Z hlukové stěny tří kytar a basy by se dala vypíchnout zimomřivá 5.27. Nevýrazné, snadno zaměnitelné kusy ovšem vynahrazoval velký počet plnovousů, dřevorubeckých košil, úsměvných chlapáckých gest a kytarových onanií. Mexicoma znamená malátnost po přejedení mexickým jídlem. V pořádku, akorát bylo na talíři přespříliš fazolí a málo chilli.

Jeřáb s bourací koulí začal úřadovat těsně po půlnoci. AC4 otevřeli svůj večer úvodní důvěrně známou Detonate a straight-edge vegan Lyxzén sebou začal divoce zmítat na nevelkém pódiu, jako když pochčijete chobotnici. Kytarová chumelenice, pohyby pánví Micka Jaggera na dexedrinu, točení mikrofonem a bujarý tělocvik mezi odposlechy. Prvotřídní hardcore punk exportní kvality.

Burn the World, titulní skladba aktuální desky inspirovaná pobytem v Černobylu a pojednávající o selhání evropských energetických opatření, plynule navázala svým hektickým tempem. Dav se začal komíhat a probouzet z mírného prvotního uhranutí způsobeném nekompromisním nástupem a divokostí zpěváka. Neangažovaný verbální projev a vtipkování mezi písňovými sety („Klidně si půjdu se svými názory o energetice a světu sednout na večeři po Nobelovkách.“) bizarně kontrastoval se zběsilým nasazením kapely.

Postupně byla ke slyšení téměř celá aktuální deska, samozřejmě se zápalnou šňůrou poga „Your world is not my world“ z Extraordinary Rendition, proložená zásadními plnotučnými kusy z debutu jako Die Like a Dog, Fuck the Pigs a Let’s Go to War. Osobně nechápu protest proti policii, švédské švestky se totiž zdají být v porovnání se svítivými patrolami v české kotlině neviditelné. O 75 minut, bezpočet obřích koláčů v podpaží a dva přídavky později se kapela dočkala zasloužených ovací.

Kdybych měl v těle větší množství estrogenů, zamiloval bych se do Dennise Lyxzéna. Kluk, který na škole dostával slipový zářez za jinakost, zvedl v Refused roku 1998 s Shape of Punk to Come hudební veřejnosti obočí tak, že nestačilo spadnout. Rozhodně ne ve čtyřiceti s AC4. Hardcore jako přirozená součást života.

Info

AC4 + Mexicoma (swe)
23. 3. 2013, Scharinska, Umeå

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.