Libor Švitorka | Články / Reporty | 30.03.2013
Sever Švédska. První jarní sobota večer, -14 centigrádů. Ohlášená degustace druhé placky hardcoreových AC4, aktuálního projektu hlasivek a paliček Refused Lyxzéna a Sandströma, svolává do klubu Scharinska, novoromantické vily, do srdce lokální alternativní hudební scény a domovské scény labelu Ny Våg Records, početnou úderku v černém a flanelovém. Všudypřítomný zákaz kouření, na čepu i Starobrno za 65 SEK a na stropě křišťálový lustr. V předsálí a na baru se to hemží jako u regálu se zbožím s těsně prošlou trvanlivostí u nás v Tesku. Příjemné místo, člověk nechodí na hc/punkovou tancovačku do podobných prostor každý den. Tyhle zdi už ovšem slyšely to nejlepší ze zdejší hyperaktivní tvrdé scény.
S jedenáctou se rozsvítila stage a lokální vodnictvo Mexicoma se jalo rozehřát prořídlé publikum topením ve stonerrockové mlze. Střihli si sedmiskladbový anglicky zpívaný set, který přihlížející staticky odzívali. Z hlukové stěny tří kytar a basy by se dala vypíchnout zimomřivá 5.27. Nevýrazné, snadno zaměnitelné kusy ovšem vynahrazoval velký počet plnovousů, dřevorubeckých košil, úsměvných chlapáckých gest a kytarových onanií. Mexicoma znamená malátnost po přejedení mexickým jídlem. V pořádku, akorát bylo na talíři přespříliš fazolí a málo chilli.
Jeřáb s bourací koulí začal úřadovat těsně po půlnoci. AC4 otevřeli svůj večer úvodní důvěrně známou Detonate a straight-edge vegan Lyxzén sebou začal divoce zmítat na nevelkém pódiu, jako když pochčijete chobotnici. Kytarová chumelenice, pohyby pánví Micka Jaggera na dexedrinu, točení mikrofonem a bujarý tělocvik mezi odposlechy. Prvotřídní hardcore punk exportní kvality.
Burn the World, titulní skladba aktuální desky inspirovaná pobytem v Černobylu a pojednávající o selhání evropských energetických opatření, plynule navázala svým hektickým tempem. Dav se začal komíhat a probouzet z mírného prvotního uhranutí způsobeném nekompromisním nástupem a divokostí zpěváka. Neangažovaný verbální projev a vtipkování mezi písňovými sety („Klidně si půjdu se svými názory o energetice a světu sednout na večeři po Nobelovkách.“) bizarně kontrastoval se zběsilým nasazením kapely.
Postupně byla ke slyšení téměř celá aktuální deska, samozřejmě se zápalnou šňůrou poga „Your world is not my world“ z Extraordinary Rendition, proložená zásadními plnotučnými kusy z debutu jako Die Like a Dog, Fuck the Pigs a Let’s Go to War. Osobně nechápu protest proti policii, švédské švestky se totiž zdají být v porovnání se svítivými patrolami v české kotlině neviditelné. O 75 minut, bezpočet obřích koláčů v podpaží a dva přídavky později se kapela dočkala zasloužených ovací.
Kdybych měl v těle větší množství estrogenů, zamiloval bych se do Dennise Lyxzéna. Kluk, který na škole dostával slipový zářez za jinakost, zvedl v Refused roku 1998 s Shape of Punk to Come hudební veřejnosti obočí tak, že nestačilo spadnout. Rozhodně ne ve čtyřiceti s AC4. Hardcore jako přirozená součást života.
AC4 + Mexicoma (swe)
23. 3. 2013, Scharinska, Umeå
Marek Hadrbolec 25.04.2024
Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.