Články / Reporty

Slovenská propaganda včera i dnes

Slovenská propaganda včera i dnes

Pavla Janoušková | Články / Reporty | 10.12.2016

Před čtyřmi lety vydal německý autor Timur Vermes knihu A je tady zase! Román, ve kterém zasadil nacistického diktátora Adolfa Hitlera do současného Berlína, reflektuje podobu současné společnosti a sugestivně vypovídá o jejím stavu. Základní otázku, zda by se mohla historie opakovat a zda by Německo mohlo znovu propadnout euforii totalitní ideologie, odpovídá satiricky, ale zcela jednoznačně. Zcela jednoznačně odpověděl na tuto otázku v roce 2008 film Náš vůdce. Vzhledem ke světovým i lokálním událostem jednotlivých států je nutné si uvědomit, že devastujícímu totalitnímu režimu a propagandě může propadnout jakákoliv země - nehledě na její ekonomický stav nebo sociokulturní kontext. A právě toto téma silně rezonuje v současné výstavě slovenských umělců "A je tu zas? Slovenský štát v súčasnom umení" v prostorách Kuntshalle Bratislava, jejíž název je inspirovaný právě Vermesovou knihou.

Vstup do galerie, poskytující pohled na reprodukci nápisu "UMELCI DO PLYNU" umělecké skupiny Kassaboys, který se poprvé objevil jako součást videa Z Kasse (2006), působí silně prvoplánově. Tak kontroverzní téma, jako je nacionalismus a propaganda, může tendenčně sklouzávat k černobílé reprezentaci názorů. V kontextu s ostatními exponáty má však vysokou vypovídající hodnotu. Ne na všechny exponáty je nutno dívat se v kontextu celé výstavy, s přibývajícími kroky si však divák uvědomuje, jak silnou sebereflexi vlastní národní identity a její historie zde slovenští umělci předkládají. A i člověku s minimálním kulturním a historickým rozhledem musí dojít, že tendence nacionalismu je vlastní každému národu či kulturní skupině. Výstava spíše než že by poskytovala odpovědi o národní identitě, vyvolává otázky o procesu rozkladu humanity jako takové v kontextu totalitního režimu. Divák pohlcený jednotlivými instalacemi na stěnách najednou zjišťuje, že se prochází mezi náhodně rozloženými kameny posbíranými z celého Slovenska, na nichž jsou natištěné fotografie obětí holocaustu a projektu jménem "Samostatný Slovenský štát". Divák se stává součástí procesu o snahu zpětně humanizovat propagandou dehumanizované oběti II. světové války a spolu s tím přichází hořké uvědomění si současného postoje společnosti nejen v otázce migrace. Výstava podtrhuje neuvědomování si národa jako sociálního konstruktu jak v kontextu historickém, tak současném. O to mrazivější výpověď je.

Reflexí vlastní historie a identity však nekončíme. Slovenská národná galéria v současnosti nabízí ke zhlédnutí také výstavu Sen x skutečnost. Výstava mapující celý průběh vzniku i zániku "Samostatného Slovenského štátu" se bez skrupulí ohlíží do minulosti a předkládá syrový materiál tehdejší propagandy. Samotný koncept výstavy, který je řazen do jednotlivých kategorií od architektury, umění v podobě obrazů, plakátů až po sochy odhaluje jednoduchost manipulace s názory a idejemi společnosti pomocí každodenních předmětů i kultury samotné. Kurátorky Katarína Bajcurová, Petra Hanáková a Bohunka Koklesová se nebojí zdůraznit důležitost náboženství v procesu budování nové podoby státu, konceptu národa a jeho vymezení se vůči "nepřátelským skupinám". A je to právě náboženství, které díky Andreji Hlinkovi, katolickému knězi a vůdčí osobnosti slovenského národního hnutí, hrálo nejpodstatnější roli při budování slovenské identity v období vzestupu i pádu Třetí říše. Výstava postupně rozkládá všechny aspekty každodenního života a poukazuje na jejich snadnou ideologickou zneužitelnost. Z výstavy tak divák neodchází jako pouhý pozorovatel minulosti, ale jako vědomý herec současné scény ideologických střetů a názorů. I zdánlivě nic nevypovídající prostředky a způsoby vyjádření jednotlivých aktérů současné politické scény dostávají nový rozměr. Při pohledu na proměnu propagandy v reakci na měnící se ideologii státu znázorněné dobovými plakáty, se divák nestačí divit jejich jednoduchosti až hlouposti a současně je postaven tváří v tvář každodenní realitě, protože si uvědomuje, že podobně jednoduché symboly a hesla fungují i dnes. S odchodem z výstavy přichází drsné procitnutí do „reality“.

Obě dvě výstavy jsou otevřeny do 26. února příštího roku, a pokud jste někdy potřebovali důvod pro výlet do Bratislavy, věřte, že lepší se patrně dlouho nenaskytne.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.