David Stoklas | Články / Reporty | 12.03.2023
Skrz hněvivé grimasy cedit úsměvy. V úzkosti hledat východiska, v beznaději vykoupení a být tím vším pohlcen. Preoccupations se po šesti letech vrátili do Prahy.
Být na turné několik týdnů a nedat to na sobě znát, to není jen tak, jenže hned zkraje frontman Preoccupations Matt Flegel do mikrofonu zařval, že se jedná o poslední štaci téhle šňůry. Úlevu vystřídala dravost a můj strach z toho, že by to mohli odfláknout, zmizel s prvními údery do strun baskytary. Nasadit bajonety! Když přeložíme první song z jejich poslední desky Arrangements a zároveň otvírák setu.
Vellocet Roll tentokrát hráli v plné sestavě. I se ságem. Kytarová stěna, co místy shoegazeově zvonila do obitých zdí, vybuzená basa a mezi těmito vlnami naléhavý vokál. Oproti studiovkám, kdy jednotlivé nástroje tvoří spíš jednotlivé nitě běžící vedle sebe, někdy mezi sebou, je jejich živák vždy mohutný chuchvalec. „Si na konci nebo chceš vidět víc?“ Pak nastal čas na „krále Preoccupations“, jak je superlativně uvedl František Převorovský.
Nové skladby byly spíše intermezzem a čekáním na ty staré. Arrangements není špatná deska a možná to bylo tou nedočkavostí, ale energie z kanadské kapely, i z prostoru pod nimi, byla cítit až při obligátních věcech jako Bunker Buster nebo Memory. Nevděčná práce nosit nový materiál, když všichni čekají na to, co slyšeli stokrát. Nicméně na novince stále drží úzkostnou linku a zabývají se podobnými problémy do zblbnutí, což je možná dáno i tím, že Flegel prý nahrával vokály ve sklepě bez oken, zato se šváby.
Když se to ale potkalo, bylo to intenzivní. Skladby plné deziluze, rezignace a úzkosti. Flegelovy basové linky, typicky hrané v horních polohách krku, doplňoval svým černokněžnickým chraplákem a slova, co mu šla z hrdla, uváděla do transu a působila bolest. A Mike Wallace standardně dohrál koncert bez trička a údery do bicích provázel pološílenými grimasami. Slovo tíseň je dneska nadužívané. Asi proto, že v ní jsme.
Preoccupations (can) + Vellocet Roll
11. 3. 2023 Underdogs‘, Praha
foto © Tereza Kunderová
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.