Články / Reporty

Slunce vyšlo, Dveře se zavřely

Slunce vyšlo, Dveře se zavřely

Dominika Prokopová | Články / Reporty | 18.07.2016

Hned celá řádka komplikací, která ale přesto nezabránila tomu, aby byl osmý ročník festivalu Za dveřmi dobře zakončen.

Poslední den zahájila opět španělská Companyia La Tal. Opět pestré, opět lákavé, ale ani pod tím nejkrásnějším orlojem by člověk nevydržel stát hodinu. Stejně jako ve špatné restauraci… jenže co když je tam personál tak mrštný, že mu prostě neuniknete? Happy Hour a Squadra Sua pro nepřízeň počasí přesunutá do Tiskárny na Vzduchu. Po oslavách sdružení dobrovolných hasičů Bomberos přichází proměnlivá trojice číšníků, kuchařů a jeden zvlášť pohoršený host. Prostředí se mění, oheň zůstává. A i nadále platí to, že soubor Squadra Sua je domácí stálicí vytříbené klaunerie, postavené na skvěle vybudovaných charakterech, kterých se drží a nepustí, ať už se jedná o úlisného hasiče, neúnavného pojídače rohlíků, číšníka v zajetí rytmu nebo kuchaře, který je nebezpečný především sám sobě.

Po skončení Happy hour sice následoval přesun z restaurace přímo před Průmyslový palác, u jídla jsme ale ještě chvilku zůstali. Circo Frico, česko-italské akrobatické duo Klára Hajdinová a Mattia Comisso, předvedli svým pouličním divákům Frico Take Away, zahrnující párovou akrobacii a recept na speciální italský bramborák – Frico. Příjemná chvilka sledování sehrané dvojice, která je navíc vybavená několika pánvemi a prototypem ručně šitého frica, v interakci s dobrovolníky z řad diváků – muž se věnoval kulinářské choreografii, žena ingrediencím v receptu. Make Frico/ Not war.

And NOW..? Představení Divadlo Continuo Theatre s notným prostorem pro improvizaci na téma černobílých a šedých pravd v novinách i mimo ně. Sled obrazů, poskládaných z impulsů, zážitků a pocitů všech členů, kteří coby vhodní kandidáti skupinové terapie jeden po druhém odhalují své zvyky a zlozvyky. Celou koláž má spojovat italský průvodce promlouvající anglicky o tom, že vše je podvod a to především divadlo, ve kterém se neustále předstírá. Podívaná pro příznivce Divadla Continuo poněkud neobvyklá. Žádné loutky, imaginativní světy, ani oživlé vzpomínky. Obnažený proces hledání nového výrazu s živou hudbou. I cesta může být cíl.

Po chvílích gastronomie a šokujících zpráv přišla krátká pauza, jako stvořená k tomu jít se někam ohřát, protože počasí bylo rozmarné. I když u toho, co následovalo, se mohl ohřát nejeden divák v první řadě. Amanitas Fire Theatre/Punk NO bagr. Tančíčí bagry značky Bobcat byly odvolány již v průběhu týdne, stále to ale vypadalo, že na Výstavišti budeme mít tu čest alespoň s jedním či dvěma velkými bagry. Ani na ty ale bohužel nedošlo, Amanitas v tom zůstali sami a my jsme tak mohli vidět kompilát z toho, co bylo plánováno a jejich ohnivé Alenky, kterou mohli příznivci festivalu za dveřmi vidět před dvěma lety na Václavském náměstí. Ohně, žonglérská čísla, nezaměnitelný make-up, Cyrovo kolo a pověstné obr kolo, kvůli kterému byl asi prostor pojatý tak zeširoka. Cožpak o to… kolo bylo vidět dobře, ale u dalších akcí, kterých občas probíhalo i několik současně, už to bylo horší. Amanitas Fire Theatre se postarali o atraktivní show, kterou zpěvem doprovodila Miroslava Pilcová Časarová. Samozřejmě, že jsme se všichni těšili na bagry, protože ty člověk nevidí tančit každý den. Očekávání se nenaplnila. Ale co se dá dělat… Když si bagry postaví lopaty i lžíce, je třeba improvizovat.

Osmý ročník pražského festivalu pouličního divadla Za dveřmi byl i letos skvělou přehlídkou toho, co je na našich i světových ulicích možné a to navzdory všem komplikacím, kterých bylo letos požehnaně. Tak zase za rok.

Info

Pražský festival pouličního divadla Za dveřmi 2016
11.-14.7.2016, Výstaviště Holešovice, Praha
www.zadvermi.cz
www.artprom.cz

foto © Karel Fořt

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.