Články / Recenze

Smutek, co vám udělá radost (Wilco)

Smutek, co vám udělá radost (Wilco)

Jakub Lang | Články / Recenze | 25.11.2019

Pějme ódy, američtí alternativní rockeři Wilco se po třech letech vrací s novou, jedenáctou studiovkou. Po vydání poslední desky Schmilco (2016) frontman Jeff Tweedy nezahálel. Vydal tři sólová alba a knihu memoárů Let's Go (So We Can Get Back). A zatímco Tweedy co půl roku oznamoval novinku, ať v podobě nahrávky nebo knihy, kytarista Nels Cline natočil se svým kvartetem The Nels Cline 4 avantgardně laděnou jazzovou desku Currents, Constellations (2018).

Melancholické album Wilco s ironickým názvem Ode to Joy obsahuje jedenáct skladeb o samotě a osamění. Písně jsou, například oproti Star Wars (2015), kompozičně jednoduché. Všechny mají nezaměnitelný rukopis, který tkví v působivém aranžmá, harmonické hravosti a překvapivých, často i nenápadných přechodech. Tweedyho písňové formy, které drží album pohromadě, jsou jako vždy záměrně narušovány, nicméně v tomto případě nejsou destruovány.

Tweedyho zpěv zní zpočátku nesměle, ale jako by s každým dalším taktem získával sebejistotu a vlastní témbr. Nahrávku otevírá píseň Bright Leaves. Na minimálním prostoru slyšíme výbornou práci s dynamikou a s výsledným mixem, který z malé skladby udělá skladbu bohatou a vrstevnatou. Tento postup je příznačný pro celé album. V Quiet Amplifier jsme svědky nabalování nástrojových vrstev na monotónní tep, až ke konečnému ohlušujícímu rozpadu. Kompozičně nejpůsobivější je kontrastní zařazení skladby Love Is Everywhere (Beware) za minimalistickou a syrovou We Were Lucky, kde je těžké ubránit se přirovnání k soundtracku Neila Younga k filmu Mrtvý muž. An Empty Corner je dohra, kde Wilco opět předvedou bezchybnou práci s aranžmá – ambientní podklad s vyčnívajícími střípky basy, bicích, kytary a Tweedyho vokálu.

Wilco dokázali vyzdvihnout meditativní stránku vlastní tvorby, která je více nebo méně přítomná po celou jejich pětadvacetiletou existenci. Vybudovali podmanivé, zároveň však na své poměry nezvykle strohé a místy bohužel i jednotvárné album. Místy se neubráníme pocitu, že slyšíme pokračování Tweedyho sólovky Warmer (2018) v instrumentaci kapely Wilco, a to je škoda.

Ode to Joy je deska nabitá klidnou pulsující energií a notnou dávkou melancholie. Není tu však důvod k zádumčivosti, neboť například ironické „Love is here, beware“ překlene všechen smutek a dává naději. Stejně jako celé album.

Info

Wilco - Ode To Joy (2019, dBpm)
web interpreta

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Tomáš Kouřil 16.12.2019

Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech.

Mrtvá kočička? (Tove Lo)

Tomáš Kouřil 15.12.2019

Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.

Pozvolný sestup do nekonečné noci (Serotonin Michela Houellebecqa)

Jiří Zahradnický 13.12.2019

Dříve přitažlivý Florent-Claude Labrouste se tak v šestačtyřiceti začíná proměňovat v malátného impotentního tlouštíka, jehož hlavní zálibou už není sex, ale...