Václav Valtr | Články / Reporty | 11.08.2022
Nedělní večer v Arše sliboval velkou podívanou – do Prahy zavítala mimořádná vokalistka Arooj Aftab se svou loňskou deskou Vulture Prince. Držitelka cen Emmy a Grammy je zjevením na mezinárodní scéně, její něžné minimalistické kompozice oplývají nebývalou silou, která uhranula publikum po celém světě. Aftab pochází z Pakistánu, kde žila až do svých devatenácti let, pak přesídlila do Spojených států. Zde se stala součástí newyorské jazzové scény a v její hudbě můžeme slyšet jak prvky jazzového minimalismu, tak súfijské vlivy.
Večer zahájila ruská elektronická producentka Iana Koroleva vystupující pod jménem rlung. Její silueta vystupující ze tmy vyjadřovala naprosté soustředění a pohroužení do hudby. Kompozice, v nichž se střídá intenzita, hutné zvukové plochy se stávají prchavými a éterickými a abstraktní elektronické momenty jsou nahrazovány field recordings s náznaky beatů – to všechno dokázala rlung spojit ve výtečný celek, u kterého bylo velice snadné ponořit se do klidné kontemplace a nechat se unášet hudebními zvraty. Její pětačtyřicetiminutové vystoupení, ač žánrově vzdálené hvězdě večera, bylo skvělým úvodem, který publikum zklidnil a naladil.
Arooj Aftab na svých nahrávkách hostí řadu muzikantů a v její tvorbě se potkává nejeden nástroj, na poslední desce asi nejvýrazněji září harfa Maeve Gilchrist. V Arše nás čekala komorní sestava, když Aftab doprovázeli kytarista Gyan Riley a houslista Darian Donovan Thomas. Unikátní chemie mezi nimi byla zásadní součástí působivého zážitku. Oba muzikanti skvěle kombinovali fenomenální technickou zdatnost s nejedním efektem (dočkali jsme se práce s looperem, echem, reverbem či phaserem) a vytvářeli tak magickou kompozici, kde si i pozorný posluchač často nevšiml rozdílu mezi přirozeným zvukem nástroje a zvukem modifikovaným. V kontrastu k hravé sofistikovanosti stála Arooj Aftab se svým nádherným zvučným hlasem. Značná část její syrovosti a až jisté neúprosnosti pramení i z toho, že jako by nechávala zaznít jen to, co skutečně zaznít má. Se svým hlasem by se mohla pouštět do roztodivných kudrlinek a vyzpívávat technicky ohromující pasáže, místo toho obracela posluchače k samotné hudbě a její výpovědi.
Aftab zpívá převážně v urdštině verše básníků, jako je Rúmí, Mirzá Ghálib nebo Hafíz Hošiarpuri. Často jde jen o několik málo veršů, které se opakují v průběhu celé skladby s proměnlivou intenzitou a naléhavostí. Album Vulture Prince je neskutečně emocionální a práci na něm zásadně poznamenala ztráta přítele a mladšího bratra. Ryzí smutek je něco, s čím Aftab vědomě pracuje, a v průběhu koncertu sama svou hudbu popsala jako něco, co vyjadřuje smutek „který teď možná všichni potřebujeme“. Aftab rovněž mluvila o některých písních, o svých úspěších či výkonu kapely a její nonšalantní vystupování a vtipkování zdůrazňovalo, že nejde o nějakou éterickou, lyrickou bytost, ale někoho, kdo si vedle smutnění umí vystřelit z přítomných pákistánských velvyslanců. („Byla jsem nominována na státní cenu, ale možná ji nedostanu, protože piju moc vína.“)
Nádherný byl i fakt, že skladby byly často ve zcela jiné úpravě než na desce. Píseň Last Night, která se na desce drží druhé doby a vytváří jakési „súfijské reggae“, byla naživo mnohem uvolněnější a Aftab nechávala zaznívat svůj hlas do pomalých a sytých ploch. Jak Riley, tak Thomas dostávali (zaslouženě) značné množství prostoru a Aftab to komentovala s tím, že se na jejich hudbu vždycky těší, protože každý večer přijdou s něčím novým. Dalo se jen domýšlet, jaké variace byly produktem okamžiku a jaké byly pečlivě nazkoušené, v posledku se mohl posluchač jen připojit k Aftab, která své kolegy poslouchala s láskou a zaujetím.
Jsou umělci, kteří upoutají svou propracovaností, rafinovaným poselstvím či energií. Arooj Aftab zaujala především svou bezprostředností. Její silná a zároveň líbezná hudba jen přetéká emocemi a hudební virtuozita působí jako decentní doplněk, právě proto zanechala v publiku tak silný dojem. Nechyběla ani její nejznámější skladba Mohabbat, kterou do svého playlistu zařadil mj. i Barack Obama. Mohabbat zanamená „láska“ a s tou se Arooj Aftab rozloučila s užaslým a rozjitřeným publikem. Nezbývá než doufat v její brzký návrat.
Arooj Aftab (pk) + rlung (ru)
7. 8. 2022 Divadlo Archa, Praha
foto © Libor Galia
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.