Články / Reporty

Sněhurka a sedm civilistů (ve Studiu Hrdinů)

Sněhurka a sedm civilistů (ve Studiu Hrdinů)

Dominika Prokopová | Články / Reporty | 16.06.2014

Po scéně bloumají čtyři postavy. Působí jako by něco hledaly. Chvíli to vypadá, že všichni totéž, chvíli zas, že každý něco jiného. Vysoký blondýn v šedém skoro obleku, o něco menší brunet v černém klobouku, krátkovlasá dáma v béžovém saku a hnědovláska ve vínových lodičkách s přezkou. Princ, myslivec, královna macecha a Sněhurka. Německý režisér Kai Ohrem je svedl dohromady, aby dle instrukcí rakouské spisovatelky Elfride Jelinek rozbili pohádku na tisíc kusů a pak dle švýcarského prozaika a básníka Roberta Walsera fantazírovali o smíření. Studio Hrdinů a jejich poslední premiéra sezony.

Notoricky známá pohádka o Sněhurce, ze které vyplývají jasná fakta. Sněhurka je ve všem nevinně, myslivec je zmanipulovaný dobrák, macecha mrcha a princ je zkrátka ten pravý. A co když ne? Že macecha žárlí na krásu své nevlastní dcery, to se stává, ale proč by si měla žena někoho brát jen proto, že šel náhodou kolem její rakve a políbil ji? Co když Sněhurka prince nechtěla, akorát se ji na to nikdo neptal? Ono je totiž možné, že princ byl trochu pomalejší, v nepravou chvíli výřečný a vlastně pošilhával spíš po paní matce než po slečně dceři. A myslivec, poblázněný touhou po královně, se ve slabé chvilce snad chtěl Sněhurky zbavit. Nakonec veškerá kolektivní vina dopadla na Sněhurčina bedra. A navíc to jabko... Tak jako sžírají lidské vnitřnosti staré křivdy, ničí Sněhurčiny útroby plesnivějící pozůstatky ovoce, které se stalo symbolem dědičného hříchu. Jablkem to začalo, jablkem to mělo skončit. Když ta holka přežije všechno... No a když to nejde po zlém, tak to může jít po dobrém. Pořád si ještě mohou všichni v klidu sednout a o všem si pohovořit jako lidé, kteří se náhodou potkali na nádraží. Skvělá scéna, kdy Sněhurka-terapeutka promlouvá o vzájemné důvěře nejprve k myslivci a poté ke všem přítomným. Věřím ti. Řekněte to! Máte na to?

Celé inscenaci dominuje Sněhurka - skvělá Ivana Uhlířová. Myslivec (Jiří Kniha) s princem (Kamil Švejda) jí zdatně sekundují, macecha (Marta Vítů) působí poněkud nevýrazně, což ale může být součástí její role blahosklonné madam. Role sedmi trpaslíků (přesněji šesti trpaslíků a jedné trpaslice) se zdatně zhostili dobrovolníci, se kterými Studio Hrdinů pro toto představení navázalo spolupráci. Za originální výpravou stojí Tereza Beranová a Patricia Talacko. Příkladem za všechny může být scéna, kdy si Sněhurka s myslivcem vyřizují účty s trpaslíky v zádech. Mezi tím, co se za nimi rýsuje stavba, která by mohla být vším od trpasličí sluje až po královský zámek, přihlížející princ a královna, kteří třímají v rukou dřevěné laťky, se stávají stromy – němými pozorovateli, zároveň však rámují celý absurdní obraz, který před diváky vyvstává.

Nezbývá než podotknout, že podobné pokusy o smiřování dobra a zla v pohádkových příbězích mohou být velice riskantní. Narušíme-li osvědčený černobílý kontrast odstíny šedi a odstartujeme vlnu hromadného odpouštění, mohla by nám také zbýt jen hromada kostýmů a rekvizit. A proto chcete-li, aby vaše děti ještě někdy usnuli, zachovejte jablko sváru alespoň někde. A až začnou snít, jděte filozofovat nad archetypy k Hrdinům.

Info

Robert Walser / Elfride Jelinek: Sněhurka
Režie: Kai Ohrem
13. 6. 2014, Studio Hrdinů, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.