Články / Reporty

Angína, slivovice a upnutý gatě (Vibrators)

Angína, slivovice a upnutý gatě (Vibrators)

David Havas | Články / Reporty | 29.01.2018

Jak začít tuhle punkovou epizodku? Mám horečku a šofér Kiril mě vyváží serpentínama nad noční Prahou. Tak to bychom měli - taxíkem na punkovej koncert. Počáteční stud zvolna přebíjí Mulholland drajv kolem bývalý zkušebny, kde jsme s klukama dávali dohromady první songy v imaginární angličtině a brumlali něco na způsob „ten bridge tady nesmí bejt tolik sofistikovanej”, vybaveni desaterem, který rozhodlo o tom, že nám dvojšlapka nesmí přes práh.

Nostalgický okénko trvá asi deset minut, než mě Kiril vyhodí u spartakiádního Stonehenge a za dalších pět mi už barman lifruje panáka slivovice. „Vypálení bacilů takhle nefunguje, chlapče, jedině pokud bys chtěl potkat v noci nad mísou svoje activií vyšlechtěný biffidus esencis,“ prohodí otcovsky zpod svý bekovky a já definitivně potvrdím status outsidera, co si nejde pro staráč.

To ale už přichází Gába, Ivo a pár stylovejch kamarádů, co mě, bledýho velkovévodu, berou pod svý lesklý kožený křídla. Akorát včas, Fialky se právě pouští se správně punkovým zpožděním do prvního setu večera. Sympatická banda, projevem, energií, a kdyby se nebáli pustit do většího frackovství a do míň monotónních, až bigbeatovejch zpěvovejch linek, budou fakt dobrý. Co není, může být.

Vibrators ukončí rozložení pozic ve vyprodaný Sedmičce a hned navážou na tuzemskej support. Když posloucháte jejich první dvě alba, jste nadšený z přirozenýho prolínání toho nejlepšího z klasickýho britskýho punku s do-woop popovým historicismem zámořskejch Ramones. A i když z původní sestavy zůstal jen bubeník Johnny „Eddie” Edwards, oháklej do starýho dresu AC Milán, s Petem Honkamakim a Nigelem Bennettem tvoří mocný punkový power trio. Edwardsova úsporná přesnost se lehce potkává s Bennetovejma až thundersovskejma riffama a pestrý publikum jim leží u nohou od první písničky. Pro zbytečnej sentiment není prostor - happy birthday, zpíváme Bennetovi spontánně už asi po čtvrtý písničce. To, že Olda vedle mě dva tejdny předtím přišel v Modrý vopici o jedničky, dvojky i trojky při stage divingu, nevadí.

Když začnou hrát ikonickou Baby, Baby, motá se mi hlava horečnatym blahem, ve kterým se potkávaj angína, slivovice a pohled na jedny šik černobíle pruhovaný upnutý gatě. Odněkud přilítne pusa. Punkerky jsou stejně nejhezčí holky a některý reuniony mají smysl.

Info

Vibrators (uk) + The Fialky
26. 1. 2018, 007 Strahov, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Plameny a černý dým nad letištěm aneb Rammstein

Jiří V. Matýsek 17.05.2022

Rammstein můžeme vyčítat ledacos: přílišnou přímočarost, útoky na nízké pudy, kontroverznost a kdovíco dalšího...

Mé dojetí se tady snadno ztratí (Low)

Jiří Přivřel 14.05.2022

Low na svém aktuálním turné srdce Evropy míjejí, já zase minul jejich pražský koncert před třemi roky v Meetku. Bylo to v létě, byl jiný program, dodnes lituji. Z letošní…

GusGus každému z nás

Tomáš Kouřil 10.05.2022

Zastávky na turné GusGus k poslednímu albu se brněnská Fléda dočkala skoro až rok poté, co deska Mobile Home vyšla. Stálo to za to?

Letmé, a intenzivní (Donaufestival)

Bára Jurašková 10.05.2022

Dvouhodinový dialog s publikem za sebou nechal kromě hudební vzpomínky hlavně chuť nepřehlédnutelné, bezpodmínečné laskavosti. Hyperpopová diva nutí publikum šílet...

Mnohorozměrná Róisín Murphy

Akana 05.05.2022

Myslím, že takhle komplexní, propracovanou a zároveň bezprostřední a oduševnělou show jsem naposledy zažil před čtyřmi lety u Davida Byrnea...

Zkrocený temperament Céu

Akana 01.05.2022

Písně, v nichž Céu kombinuje brazilské tradiční rytmy s popem, jazzem nebo elektronikou, nejsou stavěné pro hlučné arény.

Král pouštního blues (Mdou Moctar)

Jiří V. Matýsek 29.04.2022

Je to oprávněné, není to oprávněné, těžko říct. Našlápnuto Mdou Moctar vážně má. V MeetFactory hrál v české premiéře.

Sharpe 2022: O tom, co ti chci říct...

Michal Pařízek 25.04.2022

Skvělý songwriting, úžasný hlas a hlavně nefalšovaná radost z možnosti po několika velmi těžkých měsících být znovu před publikem. Silná místa, i ta slabší, rovnováha.

Tempo lidských strojů (Nitzer Ebb & co.)

Michal Smrčina 24.04.2022

McCarthy si v černém obleku, košili a brýlích udržuje výraz cynického kazatele, který neztrácí nadšení z dob, kdy začínali.

Nová zostava, rovnaké čaro (Billy Barman)

Ema Klubisová 23.04.2022

V sále zavládlo ticho a na tri a pol minúty publikum prevzalo rolu speváka, zatiaľ čo Juro hral.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace