Články / Recenze

Šofír, ge gniplu a vzhůru dál. Další na svý placy. Jedem do válgy.

Šofír, ge gniplu a vzhůru dál. Další na svý placy. Jedem do válgy.

apx | Články / Recenze | 20.04.2013

Realistický válečný žánr se v éře moderního komiksu, datované polovinou 80. let, příliš nenosí. Vrchol popularity zažívala kreslená válka v 60. a 70. letech: zážitky a dojmy z druhé světové byly pořád čerstvé a ani válečné konflikty ve Vietnamu a Koreji nebylo snadné – zejména ne ve Spojených státech – ignorovat. Pomineme-li vlastenecké superhrdiny vybíjející jasně definované zlo jak na běžícím páse (za všechny neúnavný Kapitán Amerika), do lidských tragédií laděné memoáry (Maus, Deogratias, Berlín) nebo nový žánr válečných reportáží (Joe Sacco), neexistuje v současném komiksu silný obraz bitevního pole.

Výjimku představuje Garth Ennis, autor mj. Kazatele a Hitmana. „Komiksový Tarantino“ se s oblibou vysmívá superhrdinům, vyžívá se v parodizování jejich superschopností a když má příležitost, nezdráhá se – coby nadšený student historie a znalec období II. světové války – zahrnout čtenáře technickými detaily, čísly, daty a údaji, které zapomněli už i veteráni. Své znalosti a vědomosti neomezil jen na pepření blockbusterů: v roce 2001 publikoval tetralogii War Stories, o dva roky později přihodil další čtyři povídky, následované výpravným seriálem Adventures in the Rifle Brigade. A od roku 2008 vychází Battlefields, jejichž první tři příběhy se letos dočkaly také českého překladu a luxusní pevné vazby s bonusovým materiálem, to celé pod názvem Bitevní pole, kniha první.

Vydání nabízí tři příběhy, tři odlišné pohledy na válku, tři různé vizuální stránky a postupy. Tankisty nakreslil Carlos Ezquerra, Ennisův dlouholetý spolupracovník, a souznění autorů je znát. Jde o nejodlehčenější povídku v knize – tak odlehčenou, jak jen bitva o Normandii může být – a kromě čítankové ukázky vojenské mizérie podstrkuje i typický Ennisův humor. (I překladatel Martin Verner odvedl kus práce: „Stiles mé méno, ále vy buzny mi můžete řígat desátníg. Šofír, ge gniplu a vzhůru dál. Vy další na svý placy. Á něgdo mi dá sluchátga, chlapígovi venku ulítly i s gebzou.“) Nenechte se mýlit, Tankisti nejsou zábavné čtení, byť chlap, namotaný v pásech tanku, je představa až příliš bizarní na to, aby její kreslená verze dokázala děsit.

Noční čarodějnice (v kresbě Russe Brauna) jsou inspirovány příběhem sovětského ženského bombardovacího pluku, kterému jednotky Wehrmachtu přezdívaly Nacht Hexen. V kulisách východní fronty rozehrává Ennis dvě dějové linie: příběh mladého německého vojáka Kurta Grafa a, na druhé straně barikády, milostný vztah pilotky Anny Charkovové a majora Lukina. S ženskýma a jejich „ženskýma potřebama“, jak se vyjádřil soudruh major, je ve válce potíž; dokud je ve hře parta chlapů, hrozí jedině to, že se někdo namotá na tankový pás. S ženským elementem je zacházeno úplně jinak a všichni tušíme, jak. Těžko hledat příběh, který by nebyl aspoň trochu na zvracení a který by nevyvolával zhusení a, pokud jste žena nebo feminista, také nepopsatelný vztek.

Což je ostatně velmi dobrá přípravka na Drahý Billy, nejsilnější příběh sbírky, jenž formou dopisu vypráví zdravotní sestra Carrie v úsporné kresbě Petera Snejbjerga. „...i v příběhu Drahý Billy se objevují scény, s jejichž přijetím bude mít současný čtenář problémy, protože sotva uvěří, že by se tohle mohlo kdy stát,“ píše Ennis v doslovu. Pravdu? Čtenář snadno uvěří, že se to mohlo stát; velmi pravděpodobně se to totiž také stalo (byť Ennis se skutečnými událostmi inspiroval velmi volně) – a tohle vědomí mrazí. Přestože se zdánlivě jedná o lovestory, Carrie rozhodně není žádná Agnes von Kurowsky, a množství nenávisti a chladné pomstychtivosti, které dokáže generovat, je neuveřitelný. Až se přistihnete, jak vůči charakteru a počínání hrdinky vršíte pohrdavé antipatie, ale především je vám z toho všeho strašně smutno.

Bitevní pole není žádná Četa, Apokalypsa ani Hemingway, ale nedá se mu upřít veletoč emocí a přirozené vtažení do děje, kde přitom nefiguruje – navzdory autorově trademarku – nic superzábavného. Garth Ennis, ač z Belfastu ročník 1970, dokazuje, že seriózní válečný žánr v komiksu, narozdíl od jeho hrdinů, ještě není mrtvý.

Info

Garth Ennis - Russ Braun - Carlos Ezquerra - Peter Snejbjerg
Bitevní pole, kniha první (Noční čarodějnice, Drahý Billy, Tankisti)

překlad Martin Verner, BB/art 2013
www.bbart.cz/katalog.asp?id=2780

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?