Články / Recenze

Šofír, ge gniplu a vzhůru dál. Další na svý placy. Jedem do válgy.

Šofír, ge gniplu a vzhůru dál. Další na svý placy. Jedem do válgy.

apx | Články / Recenze | 20.04.2013

Realistický válečný žánr se v éře moderního komiksu, datované polovinou 80. let, příliš nenosí. Vrchol popularity zažívala kreslená válka v 60. a 70. letech: zážitky a dojmy z druhé světové byly pořád čerstvé a ani válečné konflikty ve Vietnamu a Koreji nebylo snadné – zejména ne ve Spojených státech – ignorovat. Pomineme-li vlastenecké superhrdiny vybíjející jasně definované zlo jak na běžícím páse (za všechny neúnavný Kapitán Amerika), do lidských tragédií laděné memoáry (Maus, Deogratias, Berlín) nebo nový žánr válečných reportáží (Joe Sacco), neexistuje v současném komiksu silný obraz bitevního pole.

Výjimku představuje Garth Ennis, autor mj. Kazatele a Hitmana. „Komiksový Tarantino“ se s oblibou vysmívá superhrdinům, vyžívá se v parodizování jejich superschopností a když má příležitost, nezdráhá se – coby nadšený student historie a znalec období II. světové války – zahrnout čtenáře technickými detaily, čísly, daty a údaji, které zapomněli už i veteráni. Své znalosti a vědomosti neomezil jen na pepření blockbusterů: v roce 2001 publikoval tetralogii War Stories, o dva roky později přihodil další čtyři povídky, následované výpravným seriálem Adventures in the Rifle Brigade. A od roku 2008 vychází Battlefields, jejichž první tři příběhy se letos dočkaly také českého překladu a luxusní pevné vazby s bonusovým materiálem, to celé pod názvem Bitevní pole, kniha první.

Vydání nabízí tři příběhy, tři odlišné pohledy na válku, tři různé vizuální stránky a postupy. Tankisty nakreslil Carlos Ezquerra, Ennisův dlouholetý spolupracovník, a souznění autorů je znát. Jde o nejodlehčenější povídku v knize – tak odlehčenou, jak jen bitva o Normandii může být – a kromě čítankové ukázky vojenské mizérie podstrkuje i typický Ennisův humor. (I překladatel Martin Verner odvedl kus práce: „Stiles mé méno, ále vy buzny mi můžete řígat desátníg. Šofír, ge gniplu a vzhůru dál. Vy další na svý placy. Á něgdo mi dá sluchátga, chlapígovi venku ulítly i s gebzou.“) Nenechte se mýlit, Tankisti nejsou zábavné čtení, byť chlap, namotaný v pásech tanku, je představa až příliš bizarní na to, aby její kreslená verze dokázala děsit.

Noční čarodějnice (v kresbě Russe Brauna) jsou inspirovány příběhem sovětského ženského bombardovacího pluku, kterému jednotky Wehrmachtu přezdívaly Nacht Hexen. V kulisách východní fronty rozehrává Ennis dvě dějové linie: příběh mladého německého vojáka Kurta Grafa a, na druhé straně barikády, milostný vztah pilotky Anny Charkovové a majora Lukina. S ženskýma a jejich „ženskýma potřebama“, jak se vyjádřil soudruh major, je ve válce potíž; dokud je ve hře parta chlapů, hrozí jedině to, že se někdo namotá na tankový pás. S ženským elementem je zacházeno úplně jinak a všichni tušíme, jak. Těžko hledat příběh, který by nebyl aspoň trochu na zvracení a který by nevyvolával zhusení a, pokud jste žena nebo feminista, také nepopsatelný vztek.

Což je ostatně velmi dobrá přípravka na Drahý Billy, nejsilnější příběh sbírky, jenž formou dopisu vypráví zdravotní sestra Carrie v úsporné kresbě Petera Snejbjerga. „...i v příběhu Drahý Billy se objevují scény, s jejichž přijetím bude mít současný čtenář problémy, protože sotva uvěří, že by se tohle mohlo kdy stát,“ píše Ennis v doslovu. Pravdu? Čtenář snadno uvěří, že se to mohlo stát; velmi pravděpodobně se to totiž také stalo (byť Ennis se skutečnými událostmi inspiroval velmi volně) – a tohle vědomí mrazí. Přestože se zdánlivě jedná o lovestory, Carrie rozhodně není žádná Agnes von Kurowsky, a množství nenávisti a chladné pomstychtivosti, které dokáže generovat, je neuveřitelný. Až se přistihnete, jak vůči charakteru a počínání hrdinky vršíte pohrdavé antipatie, ale především je vám z toho všeho strašně smutno.

Bitevní pole není žádná Četa, Apokalypsa ani Hemingway, ale nedá se mu upřít veletoč emocí a přirozené vtažení do děje, kde přitom nefiguruje – navzdory autorově trademarku – nic superzábavného. Garth Ennis, ač z Belfastu ročník 1970, dokazuje, že seriózní válečný žánr v komiksu, narozdíl od jeho hrdinů, ještě není mrtvý.

Info

Garth Ennis - Russ Braun - Carlos Ezquerra - Peter Snejbjerg
Bitevní pole, kniha první (Noční čarodějnice, Drahý Billy, Tankisti)

překlad Martin Verner, BB/art 2013
www.bbart.cz/katalog.asp?id=2780

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.