Šofír, ge gniplu a vzhůru dál. Další na svý placy. Jedem do válgy.

Realistický válečný žánr se v éře moderního komiksu, datované polovinou 80. let, příliš nenosí. Vrchol popularity zažívala kreslená válka v 60. a 70. letech: zážitky a dojmy z druhé světové byly pořád čerstvé a ani válečné konflikty ve Vietnamu a Koreji nebylo snadné – zejména ne ve Spojených státech – ignorovat. Pomineme-li vlastenecké superhrdiny vybíjející jasně definované zlo jak na běžícím páse (za všechny neúnavný Kapitán Amerika), do lidských tragédií laděné memoáry (Maus, Deogratias, Berlín) nebo nový žánr válečných reportáží (Joe Sacco), neexistuje v současném komiksu silný obraz bitevního pole.

Výjimku představuje Garth Ennis, autor mj. Kazatele a Hitmana. „Komiksový Tarantino“ se s oblibou vysmívá superhrdinům, vyžívá se v parodizování jejich superschopností a když má příležitost, nezdráhá se – coby nadšený student historie a znalec období II. světové války – zahrnout čtenáře technickými detaily, čísly, daty a údaji, které zapomněli už i veteráni. Své znalosti a vědomosti neomezil jen na pepření blockbusterů: v roce 2001 publikoval tetralogii War Stories, o dva roky později přihodil další čtyři povídky, následované výpravným seriálem Adventures in the Rifle Brigade. A od roku 2008 vychází Battlefields, jejichž první tři příběhy se letos dočkaly také českého překladu a luxusní pevné vazby s bonusovým materiálem, to celé pod názvem Bitevní pole, kniha první.

Vydání nabízí tři příběhy, tři odlišné pohledy na válku, tři různé vizuální stránky a postupy. Tankisty nakreslil Carlos Ezquerra, Ennisův dlouholetý spolupracovník, a souznění autorů je znát. Jde o nejodlehčenější povídku v knize – tak odlehčenou, jak jen bitva o Normandii může být – a kromě čítankové ukázky vojenské mizérie podstrkuje i typický Ennisův humor. (I překladatel Martin Verner odvedl kus práce: „Stiles mé méno, ále vy buzny mi můžete řígat desátníg. Šofír, ge gniplu a vzhůru dál. Vy další na svý placy. Á něgdo mi dá sluchátga, chlapígovi venku ulítly i s gebzou.“) Nenechte se mýlit, Tankisti nejsou zábavné čtení, byť chlap, namotaný v pásech tanku, je představa až příliš bizarní na to, aby její kreslená verze dokázala děsit.

Noční čarodějnice (v kresbě Russe Brauna) jsou inspirovány příběhem sovětského ženského bombardovacího pluku, kterému jednotky Wehrmachtu přezdívaly Nacht Hexen. V kulisách východní fronty rozehrává Ennis dvě dějové linie: příběh mladého německého vojáka Kurta Grafa a, na druhé straně barikády, milostný vztah pilotky Anny Charkovové a majora Lukina. S ženskýma a jejich „ženskýma potřebama“, jak se vyjádřil soudruh major, je ve válce potíž; dokud je ve hře parta chlapů, hrozí jedině to, že se někdo namotá na tankový pás. S ženským elementem je zacházeno úplně jinak a všichni tušíme, jak. Těžko hledat příběh, který by nebyl aspoň trochu na zvracení a který by nevyvolával zhusení a, pokud jste žena nebo feminista, také nepopsatelný vztek.

Což je ostatně velmi dobrá přípravka na Drahý Billy, nejsilnější příběh sbírky, jenž formou dopisu vypráví zdravotní sestra Carrie v úsporné kresbě Petera Snejbjerga. „...i v příběhu Drahý Billy se objevují scény, s jejichž přijetím bude mít současný čtenář problémy, protože sotva uvěří, že by se tohle mohlo kdy stát,“ píše Ennis v doslovu. Pravdu? Čtenář snadno uvěří, že se to mohlo stát; velmi pravděpodobně se to totiž také stalo (byť Ennis se skutečnými událostmi inspiroval velmi volně) – a tohle vědomí mrazí. Přestože se zdánlivě jedná o lovestory, Carrie rozhodně není žádná Agnes von Kurowsky, a množství nenávisti a chladné pomstychtivosti, které dokáže generovat, je neuveřitelný. Až se přistihnete, jak vůči charakteru a počínání hrdinky vršíte pohrdavé antipatie, ale především je vám z toho všeho strašně smutno.

Bitevní pole není žádná Četa, Apokalypsa ani Hemingway, ale nedá se mu upřít veletoč emocí a přirozené vtažení do děje, kde přitom nefiguruje – navzdory autorově trademarku – nic superzábavného. Garth Ennis, ač z Belfastu ročník 1970, dokazuje, že seriózní válečný žánr v komiksu, narozdíl od jeho hrdinů, ještě není mrtvý.