Viktor Hanačík | Články / Reporty | 28.11.2024
Třetí ročník festivalu elektroakustické hudby a audiovizuálních performancí Sonda se po dvou letech přesunul z brněnského planetária do Studia Marta a kostela Husův sbor. Opustil tak fulldome audio-vizuální formát a otevřel se dobrodružným prolínáním různých forem zvukových umění. A svedl dohromady několik desítek mladých studentů, nadšenců, profesionálů i amatérů několika generací. Akcí podobného okrajového zaměření probíhá v rámci města jen pár, jako Faun nebo Expozice nové hudby.
Sobotní odpoledne přináší sluneční paprsky a probouzející se vzrušení v podzimem ospalé mysli. Na trase mezi zmíněnými lokalitami jsou hned dvě kavárny, Café ART a Kimono, které nabízí skvělou focacciu, dezerty i matchu. Studio Marta je specifický prostor, kde jsou prezentovány většinou projekty studentů JAMU. Komorní, tmavý, podzemní divadelní sál se hodí pro Sondu. Zvědaví návštěvníci i pořadatelé se schází před prvním vystoupením, sklepní bar se studentskými cenami disponuje chleby, vínem i slivovicí. Po úvodním slovu dramaturgů Jiřího Suchánka a Jana Lichého přibíhá do hlediště kamarád s tím, „že laťka je po předchozím ročníku vysoko“, a má pravdu, v hlavě mi probleskne vzpomínka nejen na úžasně intenzivní výstup srbské hudebnice Svetlany Maraš.
DÝCHAJÍCÍ AKORDEON
To už se světlo v sále tlumí a objevuje se překvapení letošního ročníku, mladá belgická akordeonistka a skladatelka Suzan Peeters a její fenomenální hra se širokou škálou témbrů, textur a emocí. Většinu setu odehraje se zavřenými víčky, zkoumá akustické spektrum až na samý okraj možností, nástroj v jejích rukách disponuje organickým, až neklidným carpenterovským chvěním. Působivé jsou nekonvenční, pro mnohé nikdy neslyšené techniky a masážní přístroj na chodidla přetvořený na pedál, díky jehož vibracím akordeon podivně, zvláštně muzikálně rezonuje a koresponduje s dramatickým výrazem Peeters. Elektronické efekty dodávají vystoupení strašidelnou intenzitu. Cítím úžas, dotek, vcítění. Vše doprovází obrazové smyčky Adama Smolka z jeho vlastnoručního obvodu s vizuálním oscilátorem. Vizuál se sladí s hudbou až po pár minutách a zvukový vrchol nastává už v polovině vystoupení, i tak jde o silný moment letošní Sondy.
Ne úplně příjemnou AI audiovizuální lahůdku představuje fixed media projekce od kolektivu Spime.Im, o jehož reputaci svědčí projekt pro tokijskou edici festivalu MUTEK. Pásmo doplněné o místy hutně pulzující postklubový zvuk, syntetická crescenda a IDM rytmické mutace útočící na divákovi smysly prostřednictvím agresivních obrazů týkajících se konzumerismu, dystopických vizí a vojenského terorismu představilo inovativní náhled na výpočetní sílu AI. Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků. A škoda, že se nepodařilo uskutečnit v kontextu živého, interaktivního live setu.
TEXTURÁLNÍ MŠE
Otřesen a udivený se přesouvám, procházka na mrazivém listopadovém vzduchu přijde vhod. Poprvé vidím interiér funkcionalistického kostela Husova sboru, stavěného podle návrhu Jana Víška z konce dvacátých let, jednoho z prvních svého druhu v Evropě. Uvnitř dřevěné lavice, modře malovaná stěna za oltářem s obrazem Kristova kázání na hoře a podsvícené listy květin tvořící stíny na stropu. Australská skladatelka Jasmine Guffond a klarinetista Kai Fagaschinski v kontrastu s obrazy prezentují meditativní vystoupení na míru: minimalismus, nenápadný dronální let dechem klarinetisty a synťákových ploch natažených k nekonečnu. Po Spime.Im spíše uspávající a zklidňující, připravující na závěrečné vystoupení německého mistra rozostřených abstraktních ploch Jana Jelinka, jehož bohatá diskografie se táhne přes dvě dekády.
Doprovodná světla zhasnou a zůstane jen lampa nad stolem osvětlující setup poskládaný z mixu, kapesních retropřehrávačů, mikrosampleru a modulárního efektoru. Introspektivní atmosféra nás přibližuje k sobě samým. Set se nese v duchu texturálního minimalismu a granulárního procesovaní vzorků z kazetových pásek i digitálních zdrojů, místy až delikátně křehkých, jindy plochých terénních nahrávek, subtilních hlasů. Kvadrofonní zvuk a akustika nabízí mocný proud, který místy stimuluje, jindy redukuje myšlenky na samotné jádro. Usebrané bytí a meditace. Jak se pasáže opakují, akcelerují a zpomalují, dosáhne zvuk retrogradující nadčasové kvality. „Zvláštní, jak používáme nejmodernější technologie k primitivním rytmům,“ pronese kamarád, když mezi stěnami kostela doznívá zvuk do ticha a já pociťuju cosi sakrálního, přesahujícího. Po posledním echu následuje dlouhý potlesk a pak se návštěvníci seběhnou k vinylům a aby si prohlédli Jelinkovy nástroje.
OZVĚNY PRŮZKUMU
Sonda vzlétla a vydala se na třetí průzkumný let elektroakustickým vesmírem, znovuobjevila významnou architektonickou památku a připomněla zásadní postavu elektronické experimentální scény. Vystoupení spojovala odvaha, nekonvenčnost a průzkum specifických sonických a vizuálních prostor. Navíc oblast inovativních AI filmů a soundtracků tvořených kolektivy se bude nezadržitelně rozvíjet. Festival potvrdil dramaturgickou odvahu, schopnost přivést nekonvenční umělce i zapojit studenty.
Přes slabší momenty v úvodním vystoupení Structure Filipa Dobrockého a nenápadný náčrt potenciálu Jasmine Guffond se jednalo o vydařený ročník, který se kvalitou přiblížil těm předchozím a naznačil další možnosti. Podobné akce jsou u nás výjimečné, jejich podpora není samozřejmostí a nešly by dělat bez fondů a nadšenců. A tak nezbývá než doufat, že horizonty mysli i kultury Brna, stejně jako schopných pořadatelů, zůstanou otevřené.
P. S. Pod hlavičkou Sondy se v prosinci uskuteční laser/zvuková performance Jiřího Suchánka a Petra Bradáčka Critical Level ve Vodojemech Žlutý kopec, které se pomalu stávají novým brněnským hubem s výrazným multižánrovým potenciálem.
Sonda
23. 11. 2024 Studio Marta, Husův sbor, Brno
foto ©
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.