Popluh | Články / Reporty | 04.05.2016
Začnu trošku netradičně – poděkováním. Dominik Zezula sice uvedl Děti mezi repráky již loni, ale já Újezd objevil až před nedávnem. A s ním i pro mě jeden z nejzáhadnějších hudebních žánrů. Slowcore. Když byl poté oznámen koncert Sophia na Dobešce, neváhal jsem. Ne, nic mi neříkalo jméno Robin Proper-Sheppard, Sophia ani údajně legendární The God Machine. V nějakém propagačním textu mi padl zrak na slowcore a bylo jasno. Na tenhle koncert musím jít. Třeba konečně zjistím, co je to zač. Nezjistil jsem. Asi. Moc tomu nepomohlo ani nové album skupiny As We Make Our Way (Unknow Harbours). Byl jsem zmaten tím, že to vlastně zas tak slow není…
Celý večer úspěšně nakopla tuzemská kapela Planety. Zvuk byl přepálený do té míry, že mi půlku první skladby trvalo identifikovat, jakým jazykem se to frontman skupiny projevuje. Byla to čeština. A bylo to dobrý. Rozjetá kytara byla sice možná jedním z důvodů, že bylo tak špatně rozumět, ale co naplat, když to znělo tak dobře. U hlavní hvězdy večera už si zvuk sedl dokonale.
Sophia se do Prahy vrátila po dlouhých sedmnácti letech. Při pohledu na pódium muselo být jasné, proč se o Sophii mluví spíš jako o kolektivu než kapele. Proper-Sheppard byl na komorně osvětleném pódiu obklopen hned čtveřicí mladých hipsterů, kterým při poslední návštěvě Sophie v Praze muselo ještě téct mléko po bradě. Nebo alespoň tahali kačera. V roce 2016 jim ale po bradě teklo maximálně pivo a po boku ostříleného matadora ani netahali za kratší konec. Spíš jeho smutné písně postavené na folkem zavánějící kytaře obalili do progresivního indierockového hávu.
Jak už bylo řečeno, Sophia se do Prahy nevrátila z důvodu nostalgie po matičce všech měst, ale v rámci tour k nové desce. Desce, která je tak boží, že by mohla celá z fleku sloužit jako soundtrack k nejlepšímu teenage coming-of-age filmu 90. let, který nikdy nevznikl. A jak lépe zapropagovat takové album než tím, že ho celé přehrajete skladbu po skladbě hned na začátek koncertu. Teprve poté došlo i na léty prověřené skladby, které svým těžkotonážním zvukem nutily některé z diváků k extatickému vyjádření požitku z poslechu v podobě extravagantních tanečních kreací.
Sophia zkrátka do Prahy, do solidně zaplněné Dobešky se slušným poměrem členů českých alternativních kapel na metr čtvereční v publiku, přivezla jedno z alb roku a ještě ho s přehledem odprezentovala celé. Tajemství slowcore zůstalo zachováno, snad jen že je to krásně smutná hudba. A tak trochu hudební oxymóron.
Sophia (uk) + Planety
01.05.16 Divadlo Dobeška, Praha
foto © žakelýna
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.