Zdeněk Malinský | Články / Reporty | 31.08.2014
Po loňském namlsání Movits!, Qemists a Herbaliser jsem čekal, s čím se pořadatelé vytáhnou, bohužel letos je to podskočení laťky. The Parov Stelar Band jsou ve svém stylu hvězdami, ale ty jsme tu už viděli v roce 2011, z českých „hvězd” je to poslední roky stále stejná „sebranka” a z nových nebo méně známých tuzemských kapel by se určitě dalo vybrat lépe. A protože netančím, nemohu docenit kvalitu DJ stage.
Mou předfestivalou skepsi nesdílelo množství jiných návštěvníků, sjíždějících se na místo už od čtvrtečního odpoledne. Od samého začátku bylo znát, že jich dorazilo mnohem více než v minulých letech. Pod pódiem, v dj šapitó i u cateringových stánků. Mám obavu, že se tím trošku vytratila pohoda a útulnost malého „domácího” festiválku a dostáváme se na úroveň velkých anonymních festivalů.
U vstupu nás čekala tradiční důkladná prohlídka, tradiční byl i problém s akreditací, foto-pasem a vstupem do backstage. Ambiciózní a cenami ověnčený Doctor Victor zahájili festival směskou rocku s příměsí všeho dalšího (od Hendrixe k Věře Martinové). Začalo to vždy nadějně, jako Rage Against the Machine, ale pak se to vytratilo do ztracena nebo to zabil kytarista zbytečným sólováním. Škoda. Přitom nejde o tříakordové umělce. Aspoň hezkou bubenici měli.
Jágrmajstrem soustavně napájený frontman Hentai Corporation se patrně zhlédl v Axlu Roseovi (vystupováním). Bylo s podivem, že i přes klesají krev v alkoholu mu to dobře zpívalo a neodpustil si ani sexistické poznámky na ženskou část publika: „Sou tu ňáký holky bez ptáka?” Visací zámek - tradiční známka českého punku, která nové skladby netestuje na zvířatech, ale na lidech. Pobavili vtípkem s prezidentem Vlastimilem Harapesem, české hudební páteční NEJ.
U Vypsané fixy mi to přijde tak nějak pořád stejné, stejně jako u dalších tradičních účastníků zájezdu, Wohnoutů. Asi jako manželství po deseti letech - uspokojí, ale nenadchne. J.A.R. - o co větší natěšení, o to větší zklamání. Dřívější pohodu, radost, hravost a uvolněnost vystřídala chladná profesorská akademičnost a dostavil se pocit jako z poslední desky Dana Bárty - strašně moc not.
Ke zbylým zahraničním kapelám mohu říci jediné: tak ANO! a neodpustím si opakované a smutné konstatování, že nebohému mongolskému cyklistovi (našim kapelám) se peloton opět poněkud vzdálil. Že je to málo? OK. Létající Anthony B. Skvěle mu to basovalo, profík, na kterém bylo vidět, že hudbou žije a není to žádné drnk - 20 Kč, drnk, drnk - 80 Kč. Podobně pozitivní pocit jsem měl z The Subways. Příjemná a sympatická rocková partička na fotkách působí jako spolužáci nebo kamarádi z předměstí. I ve třech dokážou docílit velký a strhující sound. Páteční koncertní dávku zakončovali Dub Pistols a po dvou letech opět ve Vroutku jsem je málem opět vynechal. Měl jsem pocit, že tančit musí i nebožtíci z nedalekého hřbitova.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.
Marek Hadrbolec 09.03.2024
Několik slov díků, pár kapek čisté vody a vhození desky do publika. Hotovo, kdo přišel kvůli křtu, může jít domů. Thulsa nedává gestům velkou váhu, má valivé kytarové riffy a…