Články / Reporty

Soul a rap v balení Rag’n’Bone Man

Soul a rap v balení Rag’n’Bone Man

Vendula Štrbíková | Články / Reporty | 04.03.2018

Rory Charles Graham známý jako Rag‘n‘Bone Man, zpěvák a autor z britského Uckfieldu, vyrazil na světové turné k debutovému albu Human, jehož titulní singl ho v roce 2016 proslavil. Loni posbíral hned několik cen, včetně Ceny kritiků BRIT Award a BBC Music Award za nejlepší album roku, a na své pokračující šňůře se zastavil i v beznadějně vyprodaném Foru Karlín.

Jako první se na pódiu objevil rapper Thales s DJem a netrpěliví diváci si vyslechli téměř nepřetržitý půlhodinový proud slov. Pak se představila vycházející R‘n‘B hvězda se soulovou duší Grace Carter. Dvacetiletá londýnská rodačka své vystoupení zakončila svým hitem číslo jedna Silhouette, ale má co nabídnout i v dosud neznámých písních. Publikum se díky ní probudilo z rapového deliria a nechalo se omotat skromným projevem a hlasem připomínajícím Rihannu.

Minutu po deváté se objevil na pódiu Rag’n’Bone Man obstoupen kapelou, ve které nechyběly dechy ani doprovodná zpěvačka v pekelně přiléhavých kožených kalhotách. Nadšení z příchodu drsňáka se sametovým hlasem prořízlo intro skladby Tell’em Like It Is, následované skladbou Wolves a věrní fanoušci roztáli. Následovaly tři rychlejší songy Ego, Your Way Or the Rope a The Fire, takže svou polohu si každý mohl najít hned zkraje setu.

Za kapelou vytanulo černobílé komiksové pozadí s desítkami „humans“ a celý koncert vizuálně doprovázela barvitá světelná show. Než se publikum stačilo pořádně rozhýbat, přešla kapela k výraznějším kytarovým riffům v singlu Hard Came the Rain a Grahamův naléhavý hlas dominoval i v dalších bluesových skladbách. Před „vražednou“ písní Lay My Body Down si usměvavý rapper nechal rozsvítit celý sál a svěřil se, že byl před koncertem velmi nervózní, a dokonce předchozí noc ani moc nespal. Prý to tak má pokaždé, když hraje někde poprvé. Dramaturgie skladeb, souznění s kapelou i vřelost principála si vysloužila nadšení publika narůstající s každou další písní.

Všichni, kdo čekali na největší hit, se dočkali po songu Guilty, který byl překvapivě oblečen do perfektně padnoucího ska kabátku. Hymnická skladba Human zas přitlačila na reggae strunu, aby Graham, přerušen bouřlivým potleskem, vyšvihl rapové sólo, jímž dokázal svou jedinečnost. Ještě nedozněl poslední tón a rapper stál na pódiu sám a korunoval show „a capella“ singlem Die Easy. Aniž by si vychutnal potlesk, odešel do zákulisí a nechal bouřící diváky doufat v přídavek. Ten naplnily skladby Hell Yeah a Bitter End, ale o hořkém konci nemohla být řeč. Rag’n’Bone Man se láskyplně rozloučil, popřál všem bezpečnou cestu domů a slíbil, že se vrátí.

Info

Rag’n’Bone Man (uk)
2. 3. 2018 Forum Karlín, Praha

foto ˆ© Marie Strnadová (musicserver.cz)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.

Hádanky z Utrechtu #2: O hvězdách a světle

Michal Pařízek 09.11.2019

Zajímalo by mě, zda v té době už věděla, že o pár hodin později ve vloženém a do poslední chvíle utajeném slotu vystoupí taková hvězda jako Björk.

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Jan Starý 08.11.2019

Na festivalu Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu...

Hádanky z Utrechtu I.: Las reinas

Michal Pařízek 08.11.2019

La Bruja del Texcoco může zavánět queer burleskou, ale takové je Mexiko – trocha šuntu a šarlatánství protřepaná s kouzelnou nadsázkou. Mexiko v Utrechtu.

Supergroup ne tak super (Petbrick)

Dominik Polívka 07.11.2019

„Zkouška byla docela hlasitá, bude to chtít špunty,“ slyším od promotéra. Hlasitost však nebyla tím, co trhalo uši, byla to nesouhra obou muzikantů...

Zásadní Xenakis: Ohýbání zvukoprostoru

Jan Starý 07.11.2019

Napětí nemělo vrchol nebo řešení, mohlo jen pokračovat po nejasné, fascinující cestě vpřed...

What the fuck am I doing here (Blood Red Shoes)

Jonáš Sudakov 06.11.2019

Kto po Pixies odchádzal sklamaný, že Blood Red Shoes stratili drive a po novom albume to už nie je ono, toho show v Lucerne musela presvedčiť o opaku.