Bára Vondrášková | Články / Recenze | 15.02.2014
Důkazem o tom, že Russian Circles by měli být synonymem pro ,,instrumentální post-rock/metal“, je jejich nová, loňská deska Memorial. Ne že by se tak zásadně lišila od předchozích, snad jen tím, že se vyvíjejí a že přitvrdili. Jinak je upečena ve stejné formě jako ty předchozí. Čím je tedy tak výjimečná? Hlavně tím, že nahrát pátou řadovkou ve stejném duchu jako všechny předešlé a neopakovat se, to není sranda. Jim se to podařilo. A ještě působí dojmem, že to pro ně sranda byla.
Memorial začíná minimalisticky. Poklidný ambientní motiv, stále dokola se opakující v úvodní skladbě Memoriam, vyvolává tušení, že je to pouze akustická ozvěna něčeho bouřlivějšího, že něco přijde. Přijde, ale až v následující Deficit. Silný nános sludgeových až metalcoreových riffů a prachu navozuje pocit, že už je zase konec. Světa. Nicméně než dojde k definitivnímu konci, odehraje se toho ještě spousta a album se stihne vrátit na místo, z něhož začalo, a zároveň objevuje prostor, kde se Russian Circles ještě nikdy neocitli. Titulní a závěrečná část je první skladbou, která není čistě instrumentální. Hlas zpěvačky Chelsea Wolfe, která s nimi jela i loňské podzimní turné, zní tak zastřeně, vzdáleně a étericky, jako by se jednalo o další nástroj.
Ve třetí skladbě dochází opět ke zmírnění. Nejdřív jenom k lehkému - 1777 je sice také plná zádumčivosti, deprese a zoufalství, chybí jí ale větší agresivita. Až s Cheyenne přichází pomyslný předěl - naprosté uklidnění, vypuštění duše. Agrese a temnota získávají druhý dech v páté, dalo by se říct až deathmetalové části nazvané Burial, v níž se kryjí těžké, loudavé bicí s naštvanými tremoly zkreslených kytar. Jako by se Russian Circles báli přitvrdit na delší čas (což by jim neuškodilo), důvtipně vloží ještě před poslední vznícení desky (Lebaron) jedno zjemnění: až něžné zvuky zkreslených tappingových rozkladů jsou přesně to, co deska potřebuje, aby působila méně jako soundtrack k apokalypse. Apokalypse, kterou by nebylo na škodu zažít vícekrát.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.