Akana | Články / Recenze | 16.04.2014
Liars jsou pověstní svojí nevypočitatelností. Album WIXIW znamenalo příklon k elektronice, což ale v jejich případě nemůžeme brát jako vodítko k předvídání věcí příštích. U kytarové diety kupodivu setrvali i na dalším opusu, ovšem způsob, jakým na novince Mess hnětou temnou syntetickou hmotu, je opět výrazně odlišný.
Jestliže leckterá předchozí alba zněla dost lo-fi, o Mess to neplatí, stejně tak můžeme vyškrtnout opak tohoto slůvka. Půjčovna zvuků a beatů, v níž se Liars přehrabovali, je vyloženě archivní a docela snadno rozpoznatelná. Obsahuje přelomové výtvory postpunkových pionýrů tvrdé elektroniky (naskakují jména jako Cabaret Voltaire nebo Laibach), ale není překvapením, že Liars si všechno přeskládali po svém a zůstali věrní vlastní identitě. A především jsou na této desce nebývale zvukově konzistentní. Vytvářejí dostatečně různorodé variace, ale zdroj zůstává týž. Tím se sice dobrovolně připravili o jednu z věcí, kterými vyváděli z míry nejen nepřipravené posluchače, ale na oplátku získali značnou údernou sílu.
Především první polovinu alba charakterizují důrazné oldschoolové beaty, které slouží jako podklad k nečekaně výrazným melodickým kreacím (Vox Tuned D.E.D. nebo explozivní Mess on a Mission s mimořádně štěpným sloganem „facts are facts and fiction's fiction“) a třeba ve skvělé Pro Anti Anti přecházejí v nekompromisně nátlakový dusot. Žádná EBM se ale nekoná, na to jsou Liars příliš intelektuálsky rafinovaní. A navíc počínaje instrumentální Darkslide už rytmika není tak intenzivní. Chlad, temnota a společenský pesimismus přetrvávají i ve druhé půlce, ale skladby jako Boyzone nebo Perpetual Village spíš probouzejí zneklidňující podpovrchové záchvěvy. Ani závěr v podobě vláčně melodické Left Speaker Blown není katarzně uvolňující, spíš posmutněle přitakává definitivnímu rozkladu.
Album Mess opět nese nepřeslechnutelnou dávku civilizační kocoviny, přesto je na něm znát i to, že vznikalo ve spontánnější tvůrčí atmosféře. Angus Andrew na něm předvádí překvapivě širokou škálu svých vokálních schopností, od gotických chmur po diskotékový falzet. Navzdory vintage zvuku zní deska zcela současně, komplexně i mnohotvárně. Obsahuje méně kontrastů, zato vyzařuje mocné vlny soustředěné radiace, která je s to zasáhnout naše každodenností ukolébané vědomí na nejcitlivějších místech. Liars jsou ve vrcholné formě.
Liars – Mess (Mute, 2014)
http://liarsliarsliars.com
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.