Články / Recenze

Space Love, vesmírný bič lásky

Space Love, vesmírný bič lásky

mexhouse | Články / Recenze | 04.03.2018

Mezigalaktická audiovizuálně časoprostorová romance tandemu Aka 47 & Voodoo trvá už od roku 2014 a zatím jim to vydalo na šest desek a několik remixů (Dizzcock, Schwarzprior). Zatím jim to vydalo na dlouhý electro špacír s omdesátkovým melírem, který se vyvíjí tak rychle, že z původně chemlonové brambory tu máme sebejistou uhlíkovou káru a osobitý vesmír čím dál jasnějších kontur. Komiksový kosmos, kosmický komiks. Manifest lásky.

ˆ„Opěvujeme individuální revoluci, běh za nejvlastnějším já, vyhození zkostnatělýho systému z jeho vlastních kloubů a ze sedla. Nová móda, futurismu, turistično. Soukromá křížová cesta, oplakáváme každýho padlýho v týhle svatý válce. Protože Každej Je Já...“

Space Love navazují tam, kde se rozběhli trackem Planetárium na předchozí desce Dron (2016). A to jak poeticky, když kombinují hravost českého jazyka s chemickými substancemi, tak i hudebně, totiž potemnělou, příjemně klaustrofobickou flow. A jestli Dron byl náladově i zvukově rozhrkanější, 666KM​/​H je konzistentní jako vakuum. Tady už nejsou vymykající se, tanečně výbojnější nebo vyjetější skladby, tady se nacházíme v jednolitém ekosystému, který s výtrysky radosti, humorem, ironií a metaodkazy zachází rafinovaněji, je ztišený jako zastavená nervóza, klid paniky. Schází aluze na jiné artefakty, tady už vzniká celistvý kosmogon.

Nabízí se srovnání s "juvenilní japanofilkou" Zagami Jericho, která sice cestuje jinou lodí a zdráhal bych se mluvit o korábu, ale cítí podobnou zář silikonového slunce, míří do podobných krajin. Ovšem zatímco Space Love už poznali, kdy je lépe mlčet, sáhli si na extatickou mez, protáhli mozkové orbity hysterickou juchandou a tuší, že tlačit se dá i pomalu, Zagami Jericho tyhle štrapáce teprve čekají. Space Love si oblékli skafandr Aštara Šerana, protekli jím a rozprskli se do reje volných molekul, schopného zformovat improvizovaný taneční parket i mléčnou autostrádu. Ve stejném letokruhu galaxie se žádná z tuzemských skupin nebo producentů nepohybuje tak ladně, žádná nemá místo šaltrpáky tak dobře osahanou černou díru všehomíra. Červená metalíza, snad nenalížu.

Info

Space Love – 666KM​/​H (vlastní náklad, 2017)
bandcamp kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?