Články / Reporty

Spektákl od kolotoče (Die Antwoord)

Spektákl od kolotoče (Die Antwoord)

Jakub Šíma | Články / Reporty | 23.08.2018

Na Wikipedii lze najít následující definici slova spektákl: „Z lat. spectaculum, jeviště, divadlo – znamená původně podívaná. Užívá se dnes většinou pejorativně pro něco, co se vystavuje na odiv, co je nápadné, efektní a přitažlivé, a přitom předstírané, nepravdivé.“ Jedním dechem nutno dodat, že onen pejorativní akcent platí možná tak mezi sociokulturními mysliteli poloviny dvacátého století (zdravíme Guye Deborda), zatímco pro fanoušky Die Antwoord je ono vystavování se na odiv předností a nejlákavější částí jihoafrického hudebního cirkusu. Příhodný byl tak nejen prostor Výstaviště, kde se v sezóně otáčejí divoce blikající kolotoče, znudění kolotočáři kouří levné cigarety a koutkem úst plivou na zem, ale také outfit řady návštěvníků, kteří vycítili vhodnou příležitost a ve svých šatnících zabrousili do sekce s nejodvážnějšími či nejbizarnějšími kousky, ať už se jedná o zvířecí kombinézy, velké a patřičně blyštivé nálepky na obličej nebo řadu cosplay kostýmů.

Pouťovému koloritu dominovala stage v designu ghetta na okraji Johannesburgu, ghetta, kde je nejdůležitější, kdo má větší řetěz a kdo více křičí, ghetta, kde je rozhodující, kdo je více zef. K vidění tak byly plechové chatrče pokreslené jednoduchými obrazci v duchu estetiky Rogera Ballena, jehož kresby provází Die Antwoord od samého začátku, prádlo povlávající na prověšených prádelních šňůrách a nezbytný satelit na střeše každé z chatrčí.

Do těchto kulis se nejprve vyhoupla jihoafrická diva Moonchild Sanelly. Její účes sestávající z nezvykle tlustých copů obarvených do sytě tyrkysové svítil do dáli, hudebně se jednalo o originální mix původních i zmutovaných vlivů, který by se asi dal nejlépe popsat jako zef dancehall. Chybět nemohl energický hlasový projev, tanečky, při nichž zadní část těla vytrvale opisovala elipsovitou trajektorii, a exotická energie, která celé vystoupení doprovázela.

Náboj cizokrajnosti či jinakosti si uchovalo i vystoupení Die Antwoord. Jeho těžiště však nespočívá v hudbě, jež je do maxima ždímaným recyklátem diska, eurodance a mnoha dalších stylů, ale především v přítomnosti Ninji a Yo-landi, kteří za deset let existence ani o kousek neslevili ze své oddanosti stylu zef. Jejich nezpochybnitelnému charismatu nahrává i fakt, že za dobu společného hraní jako by vůbec nezestárli, zef si to tak ostatně žádá. Na Ninjovi pár vrásek navíc nepoznáte a Yo-landi jen těžko kdy ztratí svou dětskou tvář, jíž dominuje roztomile zabijácký kukuč.

Setlist obsahoval všechny nezbytné hity a k dobru lze přičíst, že postupem času sympaticky gradoval až do přídavkové Enter the Ninja. Tempo naopak rozbíjela intermezza, při nichž oba hlavní aktéři zmizeli ze stage a dvěma doprovodným tanečnicím hrál jen majestátně osvalený DJ Hi-Tek. Yo-landi během těchto pauz obyčejně vyměnila garderobu, sestávající z dlouhé řady až absurdně velkých triček a mikin. Oba protagonisté nešetřili energií a po scéně vytrvale skákali, běhali ze strany na stranu a nechybělo ani Ninjovo obligátní obnažení zadnice. Oči byly ukojeny vrchovatě, na druhé straně chybělo hlubší sdělení, prožitek nebo výrazný hudební výkon, jenž s výjimkou dvou nebo tří Ninjových partů vůbec nepřišel. Kolotoč Die Antwoord vzal všechny návštěvníky na divokou estrádní projížďku, na jejímž konci je vyplivl mírně šokované a pobavené. A jestli kolotočáři Die Antwoord přijedou i za rok, tak to nebude jiné. Je třeba mít na paměti, že pouť je především spektákl.

Info

Die Antwoord (za) + Moonchild Sanelly (za)
20. 8. 2018 Výstaviště, Praha

foto © Romana Kovacsova

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...

Contempuls 2019: Formy pro emoce (Ascolta, Satoko Inoue)

Jan Starý 26.11.2019

Kombinování médií je velkým tématem dneška, jen výjimečně je ovšem takto dotažené, smysluplné a působivé.

Nedělní chvilka s Kadebostany

Adéla Poláková 26.11.2019

Zpěvačka Kristina Jakovleva se upřeně dívá do dálky a přísný výraz skupiny podtrhuje podsaditý pozounista Ross Butcher svými výraznými sóly.

Zralá romantika Marka Lanegana

Akana 22.11.2019

Kapela zvolnila s táhlou Bleeding Muddy Water, která připomněla, jak lehce se v Laneganově tvorbě prolíná postpunkový odkaz s temně bluesovou romantikou amerických dálav.

Tell me it’s love, tell me it’s real (Cigarettes After Sex)

Dominik Polívka 22.11.2019

„Vždycky sem si myslel, že to zpívá ženská,“ baví se ve frontě před klubem Roxy mladý pár, jeden z mnoha toho večera.

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.