Články / Reporty

Spektakulární warm-up s Ulrichem Schnaussem

Spektakulární warm-up s Ulrichem Schnaussem

blueskin | Články / Reporty | 29.11.2015

Do startu třetího ročníku festivalu Spectaculare zbývají necelé dva měsíce. Poslední listopadový čtvrtek patřil v pražském Paláci Akropolis warm-up večírku před akcí, která je nejnovějším z řady podniků dlouholetého hybatele tuzemské elektronické scény Josefa Sedloně. Na dvou scénách žižkovského klubu se představili tři hudebníci, kteří by se běžně na jednom místě jen tak nesešli. Přesto ta zvlášní (ne)dramaturgie dávala určitým způsobem smysl, třeba jako oslava hudební různorodosti.

Kanadský mistr kytarového drone ambientu Aidan Baker začínal hrát po půl osmé pro sotva pár desítek lidí. Kromě technických potíží s nefungujícím kabelem bojovala zpočátku jeho subtilní hudba s rušivými prvky typu příliš hlasité konverzace některých návštěvníků nebo bouchajících dveří v sále. Netrvalo ale dlouho a Baker posluchače uzavřel do jakýchsi soukromých kokonů, které beze zbytku vyplnily tóny jeho kytary a nic jiného už dovnitř z vnějšího světa neproniklo.

Při hře využíval Baker různé části kytary a střídal i různé techniky hry. Kromě jemného bubnování na tělo nástroje tak došlo i na hru smyčcem, neméně důležitou roli hrála i baterie kytarových efektů, jejichž oblibu sdílí Baker se svým krajanem Erikem Quachem (thisquietarmy). Oba dva na pódiu smyčkují a vrství jednotlivé motivy, jejichž souzvuk nechává Quach rozeznít do postrockového běsnění. Bakerův přístup je méně silový, vytvořené hudební struktury nechává volně plynout a maximálně jim dodává dynamiku pomocí rytmického pulzování.

Po bezmála zenovém zážitku nastoupil na pódium Ulrich Schnauss. V Praze už tenhle Němec jednou hrál - v roce 2013 tu prezentoval své tehdy čerstvé album A Long Way to Fall, na kterém se pokoušel odstřihnout od své downtempové minulosti. Jeho tehdejší set ale přesvědčivý nebyl, o to překvapivěji tenhle milovník dreampopu a syntezátorů všeho druhu působil při své druhé tuzemské návštěvě.

V první půlce koncertu to byl ještě starý známý Schnauss, který míchá shoegaze a elektroniku s poněkud rozporuplnými výsledky. Ve druhé půlce se ale laťka prezentované hudby prudce zvedla. Jako by její autor konečně vystoupil ze své pečlivě hýčkané bubliny a místo poněkud autistických pokusů o vlastní umělecký výraz pustil do tvůrčího procesu něco z aktuálního hudebního dění. Prý šlo o ukázky z připravované nové desky, která by tím pádem mohla znít trochu jako James Holden, Rival Consoles či s přimhouřením očí náš Aid Kid.

Závěr Schnaussova setu patřil návratu do doby jeho drum’n’bassových projektů Ethereal 77 nebo View to the Future. Nečekaný konec nečekaně zajímavého koncertu člověka, kterého má asi většina lidí spojena s jeho nejslavnějšími indietronickými alby z počátku tisíciletí, jehož talent je ale mnohem univerzálnější. Není ostatně náhodou, že vloni rozšířil Schnauss sestavu legendárních Tangerine Dream a kromě nich je členem i dreampopové kapely Engineers.

Povedený warm-up zakončila after party na malé scéně Paláce Akropolis. Její hlavní hvězdou byla Emika, která se coby dýdžejka představila už dva dny před tím ve foyer MeetFactory. V Akropoli nastoupila před půlnocí a po počátečním reggae zaplula do plus mínus tech-houseových vod, odkud však neustále podnikala výpady do jiných hudebních oblastí. Ač měla svůj kontrolorem ovládaný set evidentně předpřipravený, nepostrádalo to energii tradičního, na místě tvořeného djingu. Bylo to divoké, eklektické a v každé chvíli zábavné. A co víc si už lze od djského setu přát?

Info

Spectaculare 2016 Warp Up:
Ulrich Schnauss (de) + Aidan Baker (ca) + Emika (uk)
26. 11. 2015, Palác Akropolis, Praha,

foto © Kateřina Motýlová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

redakce 11.09.2019

Pět šelem v kleci pomalu krouží a soustředěně, hladově vyhlíží. Přichází Panthera...

Netančilo se: HTRK

redakce 09.09.2019

Začalo to drtivým duněním pomalých basů. Kytara jen probleskovala, zpěv se blížil spodní hranici slyšitelnosti. Tak HTRK znít neměli...

Neobyčejně obyčejná Courtney Barnett

redakce 07.09.2019

Sebeironická vypravěčka i zuřivá punkerka. Ultrasympatická bytost, s níž byste moc rádi strávili noc. A spíš než co jiného tím mám na mysli...

Ty už odcházíš? (Courtney Barnett)

redakce 07.09.2019

To není její věta, neodpustila jsem si říct nahlas. Patří snad Carrie Fischer a mně se příčí, když je cizí věta tou nejzajímavější částí textu...

V tempu. Ariana Grande

redakce 06.09.2019

Průhledná ledvinka za osm dolarů, se stejnou cenovkou průhledná taška i kabelka. Nad nabídkou oficiálního webshopu s merchandise Ariany Grande se nelze než pousmát.

Ve spleti harfy, na pláni cella: Mary Lattimore, Julia Kent

redakce 06.09.2019

Svým oblíbeným vtipem uváděla americká harfenistka Mary Lattimore kompozici nazvanou The Warm Shoulder, prý romantickou.

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

redakce 02.09.2019

Když Morton Feldman oslovil Samuela Becketta s žádostí o libreto, oba se okamžitě shodli na tom, že operu nesnáší. Úměrně tomu v Neither absentuje většina jejích specifik, například děj.

Magická krajina blikající žárovky (Aluk Todolo)

redakce 30.08.2019

Aluk Todolo aneb jak z mála vydolovat hodně. Platí to o jejich hudbě, platí to i o vizuální stránce koncertu. A sklepní ráj Underdogs' tomu dal ideální prostor.

Tohle není jen další písničkář (Hozier)

redakce 29.08.2019

Když zazní rozvážná Talk z letošní desky, v duchu si říkám „To je ono! Právě za to ho mám ráda – za ty temné polohy, z nichž mrazí v zádech“.

Acidová bouře The Warlocks

redakce 29.08.2019

Už během prvních tónů písně Disfigured Figure z nového alba Mean Machine Music bylo zřejmé, že nepřivezli žádný hippie oceánský zefír z minulých let...