Články / Reporty

Splněný ambientní sen v Akropoli

Splněný ambientní sen v Akropoli

Jarda Petřík | Články / Reporty | 31.05.2013

Ambientní legendy člověk nepotkává na každém rohu, natož na každém koncertním pódiu. Obzvlášť když pocházejí ze Států jako třeba Steve Roach, Robert Rich nebo Harold Budd a vystupují, pokud vůbec, tak velmi zřídka. I proto byl sobotní večer v Akropoli svým způsobem výjimečný. A ještě o to výjimečnější, že třetí zmíněný zahrál společně s další důležitou personou, pravda už „jen“ té evropské odnože instrumentálního ambientu – Robinem Guthriem. Což samozřejmě nebyla náhoda – ti dva od konce osmdesátých let až do současnosti vydali několik společných desek a byl to právě zakladatel Cocteau Twins, který prý Harolda Budda přemluvil, aby ve svých sedmdesáti letech ještě nevěšel hudbu na hřebík. Nicméně na koncertech už tuhle dvojici téměř nepotkáte, což dokazuje i fakt, že jejich společné sobotní vystoupení v Paláci Akropolis bylo jediným v celé Evropě (sic!).

Před oběma pány odstartovali večer převážně klavírním poslechovým koncertem Irena a Vojtěch Havlovi, hrající převážně sólově, občas ale také společně, čtyřručně. Místy decentně nevýrazné, jindy zase skvělé (to když Vojtěch rozezněl struny violy da gamba a citlivě doprovázel Ireninu hru na klavír) intro, které skvěle korespondovalo s tím, co čekalo přítomné sedící v hlavním sálu Akropole po krátké pauze až do desáté večerní.

Nejdřív přišel pouze Robin Guthrie (s plnovousem à la Krakonoš), decentně se usmál do sálu, chopil se kytary a spustil své typické, komorní kytarové plochy tvořené postupným nabalováním pomalu odehrávaných akordů, následně externě modulovaných přes počítač. Většina skladeb měla kratší stopáž do pěti minut, přičemž všechny byly striktně oddělené jedna od druhé, což samozřejmě vedlo k opakovanému potlesku publika, který ale (vzhledem k výrazně tiššímu Guthrieově hraní) svou hlasitostí spíše zbytečně vytrhával od soustředěného poslechu. Po slabším úvodu začal jeho minimalistický, instrumentální ambient zvolna gradovat a snad každá další skladba byla ještě lepší než ta předcházející.

Prakticky v tom nejlepším, kdy už radost ze slyšeného hraničila s euforií, přišel na pódium konečně i Harold Budd, zaujal místo v druhém rohu, v podstatě se celý schoval za klavírní křídlo, a začal zlehka, téměř neviditelnými údery do klaviatury doplňovat Guthrieho meditativní svět, aby postupně převzal nadvládu nad Akropolí on sám. Guthrie na pár minut odložil kytaru, napil se ze sklenky červeného vína a po zhruba patnácti minutách se opět zvolna pustil do podkreslování Buddovy hry na klavír. Byla radost sledovat, jak se oba domlouvají jen stěží postřehnutelným pokýváním hlavy a úsměvem, ve kterém se zračila naprostá vzájemná souhra a zároveň respekt k tomu druhému.

Velká škoda, že Akropole neoplývá pohodlnějším posezením, než jsou ony strohé židle. Podobně hloubavé deep ambientní odlety za prostor by si zasloužily alespoň fatboyovskou ležérnost, ve které člověk může lépe zapomenout na okolní svět a uvolnit kromě ducha i svou fyzickou schránku. Hudba Harolda Budda a Robina Guthrieho k tomu v sobotu večer přímo sváděla.

Info

Harold Budd & Robin Guthrie (usa/uk) + Irena a Vojtěch Havlovi
25. 5. 2013, Palác Akropolis, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Ne!)

Veronika Havlová, Viktor Palák 31.08.2021

Tentokrát se Anna ujala i jedné ze dvou hlavních rolí v příběhu dvojice, která si během zhruba šesti let, co ji sledujeme, projde takovou vlastní vztahovou křížovou cestou.

KVIFF 2021: Na cestě a Memoria

Lukáš Masner 29.08.2021

Patrně mým největším favoritem letošního ročníku bylo iránské drama Na cestě sedmatřicetiletého debutanta Panaha Panahiho.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Atlas ptáků)

Veronika Havlová, Viktor Palák 29.08.2021

Před třemi lety dostal Olmo Omerzu ve Varech za svůj film Všechno bude cenu za režii, teď se vrátil do hlavní soutěže s příběhem patriarchy...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace