Články / Reporty

Splněný ambientní sen v Akropoli

Splněný ambientní sen v Akropoli

Jarda Petřík | Články / Reporty | 31.05.2013

Ambientní legendy člověk nepotkává na každém rohu, natož na každém koncertním pódiu. Obzvlášť když pocházejí ze Států jako třeba Steve Roach, Robert Rich nebo Harold Budd a vystupují, pokud vůbec, tak velmi zřídka. I proto byl sobotní večer v Akropoli svým způsobem výjimečný. A ještě o to výjimečnější, že třetí zmíněný zahrál společně s další důležitou personou, pravda už „jen“ té evropské odnože instrumentálního ambientu – Robinem Guthriem. Což samozřejmě nebyla náhoda – ti dva od konce osmdesátých let až do současnosti vydali několik společných desek a byl to právě zakladatel Cocteau Twins, který prý Harolda Budda přemluvil, aby ve svých sedmdesáti letech ještě nevěšel hudbu na hřebík. Nicméně na koncertech už tuhle dvojici téměř nepotkáte, což dokazuje i fakt, že jejich společné sobotní vystoupení v Paláci Akropolis bylo jediným v celé Evropě (sic!).

Před oběma pány odstartovali večer převážně klavírním poslechovým koncertem Irena a Vojtěch Havlovi, hrající převážně sólově, občas ale také společně, čtyřručně. Místy decentně nevýrazné, jindy zase skvělé (to když Vojtěch rozezněl struny violy da gamba a citlivě doprovázel Ireninu hru na klavír) intro, které skvěle korespondovalo s tím, co čekalo přítomné sedící v hlavním sálu Akropole po krátké pauze až do desáté večerní.

Nejdřív přišel pouze Robin Guthrie (s plnovousem à la Krakonoš), decentně se usmál do sálu, chopil se kytary a spustil své typické, komorní kytarové plochy tvořené postupným nabalováním pomalu odehrávaných akordů, následně externě modulovaných přes počítač. Většina skladeb měla kratší stopáž do pěti minut, přičemž všechny byly striktně oddělené jedna od druhé, což samozřejmě vedlo k opakovanému potlesku publika, který ale (vzhledem k výrazně tiššímu Guthrieově hraní) svou hlasitostí spíše zbytečně vytrhával od soustředěného poslechu. Po slabším úvodu začal jeho minimalistický, instrumentální ambient zvolna gradovat a snad každá další skladba byla ještě lepší než ta předcházející.

Prakticky v tom nejlepším, kdy už radost ze slyšeného hraničila s euforií, přišel na pódium konečně i Harold Budd, zaujal místo v druhém rohu, v podstatě se celý schoval za klavírní křídlo, a začal zlehka, téměř neviditelnými údery do klaviatury doplňovat Guthrieho meditativní svět, aby postupně převzal nadvládu nad Akropolí on sám. Guthrie na pár minut odložil kytaru, napil se ze sklenky červeného vína a po zhruba patnácti minutách se opět zvolna pustil do podkreslování Buddovy hry na klavír. Byla radost sledovat, jak se oba domlouvají jen stěží postřehnutelným pokýváním hlavy a úsměvem, ve kterém se zračila naprostá vzájemná souhra a zároveň respekt k tomu druhému.

Velká škoda, že Akropole neoplývá pohodlnějším posezením, než jsou ony strohé židle. Podobně hloubavé deep ambientní odlety za prostor by si zasloužily alespoň fatboyovskou ležérnost, ve které člověk může lépe zapomenout na okolní svět a uvolnit kromě ducha i svou fyzickou schránku. Hudba Harolda Budda a Robina Guthrieho k tomu v sobotu večer přímo sváděla.

Info

Harold Budd & Robin Guthrie (usa/uk) + Irena a Vojtěch Havlovi
25. 5. 2013, Palác Akropolis, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Organizovaný pohyb časoprostorem (Berlin Atonal)

Natálie Zehnalová 25.10.2021

Berlínský festival Atonal se po dvouleté pauze navrátil v neobvyklém formátu kombinujícím měsíc trvající výstavu se sérií živých koncertních intervencí.

Hranice komplexnosti (Caroline Shaw + Attacca Quartet)

Jan Starý 21.10.2021

Naštěstí i tyto variace mohou být skutečně silné, jak se ukázalo ve druhé půlce večera, kdy se ke kvartetu připojila Shaw v roli zpěvačky...

Přiškrtit, povolit, explodovat (Squid)

Akana 21.10.2021

Squid jsou neurotičtí a výbušní tak akorát, aby vám to nezačalo být nepohodlné, a soustředěně ukáznění jen do té míry, aby nebyl důvod k nařčení z hráčské exhibice.

Unsound 2021: To nejlepší

David Čajčík, Jan Starý 21.10.2021

Letošní Unsound se potýkal s méně viditelnými omezeními, v důsledku kterých byl kratší, skromnější a méně členitý. Ale měl svoje jasné, dynamické vrcholy.

Jazz přede dveřmi filharmonie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 17.10.2021

Jazz Goes to Town rád prošlapává nové cesty. Otázka je, jestli je to cesta objevitelská, nebo jde jen o slepou uličku v dalším vývoji přehlídky.

Zničit a přetvořit (Jazz Goes to Town 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 16.10.2021

Další dva festivalové dny daly divákům zabrat. Dramaturgie se tentokrát pustila do poněkud náročných vod – což ale není nikterak špatně.

Progrese a tradice (Jazz Goes to Town 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 14.10.2021

Podstatnou změnou byl dominantní syntezátor a také černý humor, který se odrážel v názvech skladeb i groteskní hudbě. Proklatě dobré a nesmírně intenzivní...

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace