Články / Reporty

Splněný ambientní sen v Akropoli

Splněný ambientní sen v Akropoli

Jarda Petřík | Články / Reporty | 31.05.2013

Ambientní legendy člověk nepotkává na každém rohu, natož na každém koncertním pódiu. Obzvlášť když pocházejí ze Států jako třeba Steve Roach, Robert Rich nebo Harold Budd a vystupují, pokud vůbec, tak velmi zřídka. I proto byl sobotní večer v Akropoli svým způsobem výjimečný. A ještě o to výjimečnější, že třetí zmíněný zahrál společně s další důležitou personou, pravda už „jen“ té evropské odnože instrumentálního ambientu – Robinem Guthriem. Což samozřejmě nebyla náhoda – ti dva od konce osmdesátých let až do současnosti vydali několik společných desek a byl to právě zakladatel Cocteau Twins, který prý Harolda Budda přemluvil, aby ve svých sedmdesáti letech ještě nevěšel hudbu na hřebík. Nicméně na koncertech už tuhle dvojici téměř nepotkáte, což dokazuje i fakt, že jejich společné sobotní vystoupení v Paláci Akropolis bylo jediným v celé Evropě (sic!).

Před oběma pány odstartovali večer převážně klavírním poslechovým koncertem Irena a Vojtěch Havlovi, hrající převážně sólově, občas ale také společně, čtyřručně. Místy decentně nevýrazné, jindy zase skvělé (to když Vojtěch rozezněl struny violy da gamba a citlivě doprovázel Ireninu hru na klavír) intro, které skvěle korespondovalo s tím, co čekalo přítomné sedící v hlavním sálu Akropole po krátké pauze až do desáté večerní.

Nejdřív přišel pouze Robin Guthrie (s plnovousem à la Krakonoš), decentně se usmál do sálu, chopil se kytary a spustil své typické, komorní kytarové plochy tvořené postupným nabalováním pomalu odehrávaných akordů, následně externě modulovaných přes počítač. Většina skladeb měla kratší stopáž do pěti minut, přičemž všechny byly striktně oddělené jedna od druhé, což samozřejmě vedlo k opakovanému potlesku publika, který ale (vzhledem k výrazně tiššímu Guthrieově hraní) svou hlasitostí spíše zbytečně vytrhával od soustředěného poslechu. Po slabším úvodu začal jeho minimalistický, instrumentální ambient zvolna gradovat a snad každá další skladba byla ještě lepší než ta předcházející.

Prakticky v tom nejlepším, kdy už radost ze slyšeného hraničila s euforií, přišel na pódium konečně i Harold Budd, zaujal místo v druhém rohu, v podstatě se celý schoval za klavírní křídlo, a začal zlehka, téměř neviditelnými údery do klaviatury doplňovat Guthrieho meditativní svět, aby postupně převzal nadvládu nad Akropolí on sám. Guthrie na pár minut odložil kytaru, napil se ze sklenky červeného vína a po zhruba patnácti minutách se opět zvolna pustil do podkreslování Buddovy hry na klavír. Byla radost sledovat, jak se oba domlouvají jen stěží postřehnutelným pokýváním hlavy a úsměvem, ve kterém se zračila naprostá vzájemná souhra a zároveň respekt k tomu druhému.

Velká škoda, že Akropole neoplývá pohodlnějším posezením, než jsou ony strohé židle. Podobně hloubavé deep ambientní odlety za prostor by si zasloužily alespoň fatboyovskou ležérnost, ve které člověk může lépe zapomenout na okolní svět a uvolnit kromě ducha i svou fyzickou schránku. Hudba Harolda Budda a Robina Guthrieho k tomu v sobotu večer přímo sváděla.

Info

Harold Budd & Robin Guthrie (usa/uk) + Irena a Vojtěch Havlovi
25. 5. 2013, Palác Akropolis, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace