Adam Hencze | Články / Reporty | 10.03.2013
V tiché zimě pořádám na Žižkově lehkou houbovou večeři. Žižkov, historická kotlina mezi Vítkovem a vinohradským zvlněním, s údajně nejvyšší pražskou kriminalitou, peroxidovými blondýnkami venčícími své půlnoční pumy bez náhubků (nekecám) a s nemalou koncentrací barů a klubů dnes hostí pozoruhodnou hudební akci. Klid před bouří spojený s týdenní inverzí nad metropolí měl brzo skončit – zachvátal jsem tedy do prvního z patnácti klubů, které se v první březnový den upsaly k hostování Žižkovské noci.
Do nečasu a mrholení se rozjely davy. Tramvaje přecpané k prasknutí, skupiny zpitých maturantů v ulicích společně s přijíždějícími účinkujícími marně hledajícími místa na parkování ve zrádných modrých zónách. Dodávky vyplněné smogem skéra, co škrtaj zrcátka vyrovnaných automobilů spořádaných občanů Prahy tři – přesně to oživění, které stará třída Prahy už nějaký čas potřebovala. Málokdy se mi stane, že už na samém začátku akce cítím, že se vydaří.
Není v silách jednoho akreditovaného nebožáka stihnout alespoň nadpoloviční většinu programu, tak velká je jeho šíře. Patnáct nabušených klubů (do recitačního Berlyna jsem se na Post-hudbu ani nedostal, stop stav) mělo navazující hudební plán, takže ve finále bylo možné zevlit v jednom z center dění. To se nakonec ukázalo jako filozofie většiny.
Čekal jsem záplavu omladiny. Jedná se koneckonců o typ akce, která má právě středoškoláky jako jednu z hlavních cílových skupin. Teenage douchebags. A i když jsem potkával několik konstantních přeběhlíků (nemalé množství pisálků), většinou platila stylová věrnost: punkáči se váleli pod chodníkem u Jetu (hardcore program) a slečny s loňským maturitním vysvědčením držely pozice v Matrixu (zbytek se dá domyslet). Poslušní žáci zdravili své učitelky a lektory z tanečních, staří štamgasti nacpávali jednu fajfku za druhou a jako jedna duše si užívali horečku páteční noci. A stopy zvratků z nonstopů.
Záměr spojit lidi a nabídnout jim širokospektrou zábavu mířil do magického konce. Všecko šlapalo, od organizace přes nástupy kapel, mapky umístění klubů, lehké drogy s pivem, vyválené feťáky na chodnících i taktické manévry taxi populace. Nenarazil jsem na větší porce zmatenosti. Lidi dostali to svý. Hipsteři a volnomyšlenkáři mohli proudit mezi indie kluby a Berlynem, pro punk a hardcore bylo prostoru snad nejvíc (Kain, Jet a Parukářka), punk/rock fandové skákali ve Finalu, Nad Viktorkou a třeba i v tom Matrixu. Kromě zábavy to byla i dobrá příležitost (nejen) pro přespolní poznat všemožná žižkovská zákoutí. Multižánry, multikultury. A energeťáky zadáčo.
Z noci mi ještě několik detailů vyvstává. Originální vystoupení Čokovoko v Matrixu s minimálně dvojnásobnou maximální diváckou kapacitou. Rapové kecy holek o krvavých tamponech zabalené v chytrých aranžích, které posluchači odměňovali bouřlivými potlesky. Nabušené pogo na Spreading Dread v Jetu, zpomalené vnímání Schrodingerovy kočky v Suterénu (s chemií v krvi je jedno, jestli bude živá nebo mrtvá). Fragmenty spojené do jednolitého zážitku. Ti s páskou, co měli ještě sílu, mohli v sobotu do Šapa na afterparty se vstupem zdarma. Proběhly zvěsti, že šlo o majestátní shledání. Celkově tedy ten vůbec nejsladší icing on a cake.
Jedinou chybou „největšího zimního festivalu“ byla neúčast jednoho z nejzajímavějších lokálů - legendárního Vínečka Šambr. Ve svých divokých představách poslouchám jemný jazzový podkres s řezaným blues a s padesátiletými slečnami usrkávám nekonečnou sklenku frankovky v mlžném oparu, za který by se nemuseli stydět ani obyvatelé industriální Ostravy. Vlhkost na vstupních dveřích není sraženej pot starejch panen, z venku na ně chčije bezďák. Takhle my si tady žijem, na Žižkově.
Žižkovská noc
1.3. 2013, Matrix, XT3, Kain, Jet, Bunkr Parukářka, Divočák, Final, U Voka, U Habásků, Signal, Nad Viktorkou, Kuře v hodinkách, Sutterain, Boulder, Street Culture, Salé, bar Berlyn, Divadelní studio Žižkov, Praha
foto © Martinezz SušenkaSemi Martinezz
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.