Články / Recenze

Spolek vyšeptalých thrashových důchodců (Voivod)

Spolek vyšeptalých thrashových důchodců (Voivod)

Abbé | Články / Recenze | 05.12.2018

OHODNOŤTE DESKU

Doba, kdy kanadští „thrash artoví“ Voivod experimentovali, skončila tak před dvaceti lety. Výraz kapely je dnes zakonzervovaný v podobě z přelomu 80. a 90. let, naposledy oprášené na začátku tisíciletí tvůrčím mozkem kapely, kytaristou Piggym (1959–2005), který krátce nato zemřel na rakovinu. Přesto nová deska žádnou tragédií není.

Voivod na rozdíl od jiných thrashovek nemůžou hrát na retro feeling: klasici hard sci-fi jako Isaac Asimov nebo Ray Bradbury, z jejichž odkazu stále vycházejí texty i vizuál kapely, cool asi nikdy nebudou. „Marťani“ však mají tu výhodu, že stojí na chytře dávkové agresivitě a ne na anaboliky vyhoněné postpubertální nasranosti. Nejpozději po EP Post Society (2016) bylo navíc jasné, že jedinečná studená fúze postpunkových nálad, art a progrocku a thrashe svého stvořitele přežije. O generaci mladší Daniel Mongrain byl s duchem Voivod srostlý, už když k nim vzhlížel jako člen deathových Martyr. Piggyho šikovně cituje a ve skrytých detailech obohacuje skladby o vlastní nápady. Zřejmě poprvé jsou na albu Voivod slyšet vkusně zaranžované akustické kytary nebo smyčcová crescenda.

Při poslechu The Wake člověka ani nenapadne, že „Piggy to dělal líp“ nebo že jde o spolek vyšeptalých thrashových důchodců. K něčemu tak nečekanému, jako byly kruté pokusy Marťanů na vzorcích Fear Factory (tedy alba Negatron a Phobos), sice nejspíš už nikdy nedojde, ale vlastně ani nemusí. Pro Kanaďany, kteří tupému thrashi kdysi v osmdesátkách proti jeho vůli implantovali (pozitronový) mozek, nepředstavuje ani stárnutí nic víc než drobný technický problém.

Info

Voivod – The Wake (Century Media, 2018)
web kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?