Články / Reporty

Spřízněni volbou (Marbot ve Studiu Hrdinů)

Spřízněni volbou (Marbot ve Studiu Hrdinů)

Dominika Prokopová | Články / Reporty | 30.06.2015

Kromě vybraných akčních umělců, talentovaných studentů a vizionářských scénografů, byly každý večer v průběhu všech deseti quadriennálních dní představeny inscenace, coby ty nezajímavější za poslední sezóny. V sobotu večer to byla inscenace holešovického Studia Hrdinů s názvem Marbot, podle stejnojmenného románu Wolfganga Hildesheimera. Už ze samotné anotace k představení bylo patrné, že to nebude snadná podívaná. Beznadějný obdivovatel umění, milující svou matku víc než je zdrávo, vede obsáhlý dialog s J. W. Goethem, který se stal jediným vyvoleným symbolem uměleckého světa první třetiny devatenáctého století, na rozdíl od uměleckých osobností objevujících se v románu.

Michal Pěchouček a Jan Horák. Zavedený tandem, od kterého se srozumitelné a snadno stravitelné činohry nedočkáte. Za to díky jejich představení, které je spíše scénickou filozofickou přednáškou, můžete hloubat až do úmoru. Otázkou zůstává, jestli to vydržíte.

Mladý a fiktivní pan Marbot (Bohdan Bláhovec), zaujat v první řadě uměním a v té druhé slečnou Otýlií (Eva Hacurová). Dvojice, která zcela nenáhodně připomíná Lottu a mladého Werthera z románu Utrpení mladého Werthera. Obšírné rozpravy o barvách, pomíjivosti lásky, nekonečnosti umění a blízkosti smrti, ať už mezi mladým párem, nebo Marbotem a Goethem (Jiří Štrébl), vyžadují maximální soustředění, které vám ale stejně nezaručí, že vyslovenou myšlenku stihnete chytit za správný konec. Jednotlivé postavy se objevují na scéně a promlouvají spíše skrze sebe než na sebe. Každý pohroužen do světa svých vlastních zásadních objevů sdělí to, co potřebuje říct, přičemž se pečlivě soustředí, aby se v záplavě složitého textu neutopil. Marbotova matka (Petra Lustigová) promlouvá o své slabosti a citu k vlastnímu synovi, který vyústil v incestní vztah, lehce nezúčastněně a civilně. Celá inscenace postrádá velká gesta a emoce, hlavním nosníkem je obsah.

Zajímavou součástí představení je scéna, dílo Michala Pěchoučka a Dominika Hejtmánka. Kovový rám na drobných kolečkách, který nese mnoho podob. Hranice. Zrcadlo. Síť. Clona. Pomyslný míč, kterým lze soupeře převézt. A dle dobrých Hrdinských zvyků nechybí ani projekce strohé natolik, aby dobře kontrastovaly s uměleckými veledíly mistrů evropské renesance a baroka, o kterých je (nejen) v úvodu představení řeč. Každá scéna v Marbotovi má svou paralelu ve výtvarném umění. I samotný Marbot působí jako Gill z obrazu J.-A. Watteaua, neví, jakou zaujmout pózu, kam s rukama, uhýbá očima a působí dojmem někoho, kdo by tu snad radši ani nebyl. V hledišti, v roli diváka, jsem bohužel měla podobné pocity.

Info

Prague Quadriennale: Performing Prague 2015
Jan Horák a Michal Pěchouček: Marbot
27. 6. 2015, Studio Hrdinů, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.