Články / Reporty

Spřízněni volbou (Marbot ve Studiu Hrdinů)

Spřízněni volbou (Marbot ve Studiu Hrdinů)

Dominika Prokopová | Články / Reporty | 30.06.2015

Kromě vybraných akčních umělců, talentovaných studentů a vizionářských scénografů, byly každý večer v průběhu všech deseti quadriennálních dní představeny inscenace, coby ty nezajímavější za poslední sezóny. V sobotu večer to byla inscenace holešovického Studia Hrdinů s názvem Marbot, podle stejnojmenného románu Wolfganga Hildesheimera. Už ze samotné anotace k představení bylo patrné, že to nebude snadná podívaná. Beznadějný obdivovatel umění, milující svou matku víc než je zdrávo, vede obsáhlý dialog s J. W. Goethem, který se stal jediným vyvoleným symbolem uměleckého světa první třetiny devatenáctého století, na rozdíl od uměleckých osobností objevujících se v románu.

Michal Pěchouček a Jan Horák. Zavedený tandem, od kterého se srozumitelné a snadno stravitelné činohry nedočkáte. Za to díky jejich představení, které je spíše scénickou filozofickou přednáškou, můžete hloubat až do úmoru. Otázkou zůstává, jestli to vydržíte.

Mladý a fiktivní pan Marbot (Bohdan Bláhovec), zaujat v první řadě uměním a v té druhé slečnou Otýlií (Eva Hacurová). Dvojice, která zcela nenáhodně připomíná Lottu a mladého Werthera z románu Utrpení mladého Werthera. Obšírné rozpravy o barvách, pomíjivosti lásky, nekonečnosti umění a blízkosti smrti, ať už mezi mladým párem, nebo Marbotem a Goethem (Jiří Štrébl), vyžadují maximální soustředění, které vám ale stejně nezaručí, že vyslovenou myšlenku stihnete chytit za správný konec. Jednotlivé postavy se objevují na scéně a promlouvají spíše skrze sebe než na sebe. Každý pohroužen do světa svých vlastních zásadních objevů sdělí to, co potřebuje říct, přičemž se pečlivě soustředí, aby se v záplavě složitého textu neutopil. Marbotova matka (Petra Lustigová) promlouvá o své slabosti a citu k vlastnímu synovi, který vyústil v incestní vztah, lehce nezúčastněně a civilně. Celá inscenace postrádá velká gesta a emoce, hlavním nosníkem je obsah.

Zajímavou součástí představení je scéna, dílo Michala Pěchoučka a Dominika Hejtmánka. Kovový rám na drobných kolečkách, který nese mnoho podob. Hranice. Zrcadlo. Síť. Clona. Pomyslný míč, kterým lze soupeře převézt. A dle dobrých Hrdinských zvyků nechybí ani projekce strohé natolik, aby dobře kontrastovaly s uměleckými veledíly mistrů evropské renesance a baroka, o kterých je (nejen) v úvodu představení řeč. Každá scéna v Marbotovi má svou paralelu ve výtvarném umění. I samotný Marbot působí jako Gill z obrazu J.-A. Watteaua, neví, jakou zaujmout pózu, kam s rukama, uhýbá očima a působí dojmem někoho, kdo by tu snad radši ani nebyl. V hledišti, v roli diváka, jsem bohužel měla podobné pocity.

Info

Prague Quadriennale: Performing Prague 2015
Jan Horák a Michal Pěchouček: Marbot
27. 6. 2015, Studio Hrdinů, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.