Články / Reporty

Spřízněni zoufalstvím (Emma Ruth Rundle)

Spřízněni zoufalstvím (Emma Ruth Rundle)

Veronika Miksová | Články / Reporty | 23.10.2018

“To si musel splést když vykládal, že ho to nudí, že je to moc art rockový. Spíš bych řekl, že tě přeslechl nebo mu bylo líto, že mu tenhle koncert uteče.”

Mně se na Sedmičku nechtělo, bylo mi víc než jasné, že na poslech Emmy Ruth Rundle potřebuju svůj obývák, zavřené oči a láhev alkoholu. Nakonec přece jen smývám z těla pel lesní ženy a stopy mých sotva opeřených svěřenců a příjemně navátá vyjíždím lanovkou na Strahov. Cesta, která se snad nikdy neomrzí. Podzim zalézá pod špinavé nehty, já do útrob dosti nacpaného klubu. Ruku mi razítkuje živá vzpomínka na opakování mých státnic, jednou mu to už řeknu, jak mě to jeho tehdejší akademický hujerství nasralo. Teď ale všechnu energii věnuju naladění na vydýchaný plac, který rozeznívají Jaye Jayle. Dobu hledám místo, ale vidět něco je nemožné, tak jako tradičně koukám se zavřenýma očima a nechám tóny louisevillského dark blues umně kříženého s neo folkem a krautrockem kolovat vnitřnostmi. Představuju si, jaké je to proplétat se vousy sahajícími do půlky hrudi, a hlas Evana Pattersona mi hladí bránici.

don't leave expecting, don't stay expecting
don't live expecting, don't die excpecting too much, son

Desku No Trail and Other Unholy Paths produkoval Dean Hurley, dvorní hudební supervizor filmů Davida Lynche, co dodat. Nemá začátek ani konec, což koncert bohužel má, a mně je jasné, že je chci slyšet i ne “jen” jako spřátelený support kněžky dnešního večera Emmy Ruth Rundle.

“Tak to si snad du stoupnout na bar, takhle slyšíme hovno.” Zoufale přikyvuju a v hlavě se mi točí verše z Edoshovy desky Takový větry: “Bublám jak hydroxid sodný.Tak uhni, tu tuhneš a uhnij s tim postojem. Fakt miluju ty chvíle, když mě v tramvaji prcaj batohem…” Vsouvám se na vyvýšený plácek u zvukaře a, ejhle, zázrak. Tak dobrý zvuk jsem dlouho nezažila a lituju ty, co mají Emmu blízko, ale po koncertě na sítích řeší “zkaženej koncert” a to, že ji vůbec neslyšeli. Blbý. Za mně malý prostor na takovou návštěvnost, o které se ale předem vědělo. Nechávám se obalit hlasem, který mi ve svém výrazu a emočním rozsahu připomene velikánky typu Patti Smith či PJ Harvey. Táhněte mi s Marissou Nadler a Chelsea Wolfe. Emma je svou hudbou, je jí prostoupená, žije z ní a pro ni. Možná ten silný zážitek vyvěrá z toho, že celá minulá velmi osobní a intimní deska Marked for Death reflektuje složité období zpěvaččina života plného vnitřního nesouladu, sebedestrukce a potřeby mít neustále co na práci, aby vás temné myšlenky nezničily. Společně se vždycky trpí líp, to víme všichni. A katarzi tohoto typu si nechám líbit s potěšením.

fotogalerie z koncertu tady

Během šedesáti minut zazní téměř celá nová deska On Dark Horses, ale dostane se i na perly z minulosti. Spříznění zoufalstvím, mumlám si spokojeně ve frontě na merch a celou cestu domů obsedantně dumám nad tím, jestli ta neoholená potetovaná holeň na obalu Marked for Death opravdu patří Emmě Ruth Rundle, a jak to souvisí s adenomyózou, benigním onemocněním dělohy, kterou zpěvačka a řada žen po třicítce trpí.

Info

Emma Ruth Rundle (us) + Jaye Jayle (us)
19. 10. 2018 Klub 007 Strahov, Praha

foto © Mária Karľaková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Láska, pot a sníh (Hear Me!)

Jiří Přivřel 05.12.2023

Tři dny radikálního naslouchání. Metalovou performancí první večer zavírá Petr Válek, Ondřej Merta a Jára Tarnovski. Poslech v rampě. Stíháme poslední tramvaj, což se další dny nepodaří...

Nekonečná experimentální mše (William Basinski)

Julia Pátá 03.12.2023

„Vím, že bych tady neměl klít, ale tahle společnost je plná sráčů, kteří se vás snaží vyždímat kvůli výdělku,“ dodal bujarý Basinski záhy se omlouvaje „pohledu shora“.

Monkey Week 2023: Jako doma

Michal Pařízek 29.11.2023

Vizuální charakteristika jubilejního patnáctého ročníku byla ve znamení jakéhosi obřího flipperu, což se záhy ukázalo jako nadmíru příhodné.

Down in the past (Mando Diao)

Eva Karpilovská 28.11.2023

V půlce koncertu skupina opustila podium, aby se vrátila k upravenému, akustickému setupu, kterým se opravdu přenesli do dob před rock’n’rollem. Long Before the Rock’n’roll.

Nepřestávám vrhat stín (WWW Neurobeat)

Tomáš Jančík 26.11.2023

Absolutní zapálení a smysl pro detail je vidět i ve chvíli, kdy raperovi na moment vypadne text – žádná nejistota, ve vteřině nastupuje freestyle.

Tired of life, start over (Blank Banshee)

Dominik Polívka 26.11.2023

Holubice, Macintosh a řecké sloupy. Procházím estetiku videí kanadského producenta Patrika Driscolla. Vše v dřevní kvalitě 3D modelů z počátku milénia.

Tanec v krajině snů (Jaga Jazzist)

Kryštof Kočtář 24.11.2023

Laťku norští hudebníci nasadili dost vysoko hned ze startu, avšak euforická cesta do cíle se nesla v jejím neustálém navyšování a překračování.

Chvála ozubeným kolesům i vesmírným potulkám (Laibach)

Michal Smrčina 23.11.2023

Kdo by se nebál do Divadla Hybernie? Toto místo si příliš nespojuji s kapelami typu Laibach...

Nebuďme zdvořilí (Laurie Anderson with Sexmob)

Lukáš Grygar 22.11.2023

Když došlo na O Superman, nebudu lhát, že mě nedojala – slyšet naživo basový nájezd doprovázející „so hold me, mom“ je samozřejmě chvilka do památníčku.

Stále silnější deprese (Blues Alive)

Jiří V. Matýsek 21.11.2023

Post-festivalová deprese bude po letošním Blues Alive tak nějak silnější. Všechno si prostě sedlo.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace