Články / Reporty

Stanley Kuffenheim – kostní dřeň rapu

Stanley Kuffenheim – kostní dřeň rapu

Jakub Šíma | Články / Reporty | 21.05.2018

Poslední dobou u nás platí, že ačkoli počet rapperů setrvale roste, tak počet show, které by stály za pozornost, setrvale klesá. Přitom jen v sobotu večer se v Praze odehrávaly tři koncerty, které lákaly početný zástup fanoušků. Ambiciózní Marpo hrál v O2 aréně pro ty, kteří si potrpí na fotbalové pochody městem a ohnivou show, motivační řeči a mezi nimi loví hudbu, která může, ale nemusí být přítomna. Rest křtil v Roxy novou desku, která se nese na smířlivé vlně nového životního stylu, k čemuž přistupuje množství banalit oslovujících náctileté. Třetí žánrovou nabídkou byl křest nového alba Jamese Colea. Od ostatních se lišil tím, že tady šlo o rapovou akci pro ty, kteří už překonali infantilní hledání identity a motivační kecy jim lezou krkem. Byl to koncert pro ty, co máji rádi rap, který umí být sprostý, řezat do živého i pobavit. Rap, který nemá být manuálem na život a není otrokem obehraných klišé. Rap bez přívlastků.

A přesně takový je Stanley Kuffenheim. Ten se na stagi zjevil několik chvil po půlnoci v žánrovém outfitu, se snapbackem a slunečními brýlemi. Sálem probíjela nadšená atmosféra a zároveň očekávání, jak bude nový materiál fungovat živě. Setlist kopíroval pořadí písní na albu a nástup v podobě intra Hello a singlu Kuffie rychle rozhýbal les rukou pod pódiem. Kromě toho ukázal, že Cole ještě nemá novou desku tak silně pod kůží, což v praxi vyústilo ve věrnost studiové podobě písní, zatímco se staršími tracky si pohrával. O rapových kvalitách však nemůže být pochyb. Plynulá flow, přesná dikce a intonace si během celého koncertu v ničem nezadaly s tím, jak je publikum zná z nahrávky. A že je skutečně zná i pouhé čtyři dny po vydání, ukázalo, když nemělo problém nejen doplňovat texty v záměrných výpustkách, ale často dokázalo odrapovat i několik rýmů po sobě. A to i v případě, kdy Toxxxovi vypadl text u singlu Arnold Leopard Navrátil a fanoušci sborovým odříkáním textu situaci zachránili. Právě Leopard Navrátil a dva tracky z alba Toxic Funk, které Cole s Toxxxem společně odrapovali, zaznamenaly největší ohlas. A když Toxxx vodou pokřtil desku Stanley Kuffenheim se slovy, že se jedná o „krystalické ďurechovství“ (příjmení James Colea, pozn. aut.), tak se Cole neubránil hlasitému smíchu, vzájemná chemie stále funguje. Pak už přišla jen titulní skladba Stanley Kuffenheim, která má díky vysokému hitovému potenciálu už teď jisté místo v setlistu na všech dalších koncertních štacích.

Stanley Kuffenheim je identita, Stanley Kuffenheim je deska, která naživo rozhodně funguje. Funguje jako rapový testament, který nechce o ničem přesvědčovat, ale jen dobře bavit způsobem, který sice není originální, ale díky myšlenkové poctivosti, hudebním schopnostem a nadhledu neomrzí.

Info

James Cole
19. 5. 2018 Storm Club, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace