Články / Recenze

Starší a neklidný Morrissey

Starší a neklidný Morrissey

Akana | Články / Recenze | 21.08.2014

Morrisseymu neúprosně přibývá stříbra ve vlasech, ale touhu kecat pokud možno do všeho má pořád stejnou. Na kontroverzní témata a vyjádření jsme u něho zvyklí, od comebackového You Are the Quarry mají jeho alba i stabilně vysokou skladatelskou a aranžérskou úroveň. Novinka na věci nic moc nemění, což neznamená, že nedokáže překvapit. Alain Whyte se definitivně vytratil z kapely i z kreditů, zatímco zbylí kytaristé Boz Boorer (doprovází Morrisseyho už od začátku 90. let) a Jesse Tobias odvádějí coby autoři hudby stejně dobrou práci a především v první polovině alba vyloženě perlí a servírují šéfovi jeden hit za druhým. Dávají prostor aranžmá, nebojí se delších stopáží, stejně jako přiměřeně tvrdších vzedmutí, silné melodie sypou z rukávu.

Často prokmitávají písničkami hispánské prvky. V rytmice (Earth Is the Loneliest Planet), přítomnosti halasných dechů (Kiss Me a Lot), ale především v arabeskách akustické kytary (kromě zmíněných ještě Staircase at the University). Morrissey ovšem nedělá žádnou world music, jde pouze o koření, jinak je všechno právě tak anglické nebo chete-li britpopové, jak bychom čekali.

Hned titulní píseň v úvodu má chytlavosti na rozdávání, škoda jen, že Morrisseyho pranýřování zvůle a necitelnosti „těch nahoře“ postrádá přesnější mušku a vyznívá na jeho pomětry dost vágně a moralisticky. Podobně bezzubý je v protikoridovském pamfletu The Bullfighter Dies, který ani po hudební stránce neohromí. Naopak vrcholné chvilky zažívá on i doprovodná kapela v písních Neal Cassady Drops Dead nelítostně rozebírající mizérii fyzického přebývání, Earth Is the Loneliest Planet (zase jedna přiléhavá hymna pro všechny losery světa) nebo Staircase at the University. V téhle svižné hitovce o stinných stránkách honby za vzděláním Morrissey dokazuje, že stále nachází a trefně zpracovává témata, kterých si jiní nevšímají. Provokativní je i varování před línými manželkami s otrokářskými sklony Kick the Bride Down the Aisle, které by mohlo potěšit příznivce Josefa Hausmanna.

V rozmáchlé, gradující skladbě I'm Not a Man (smysl dvouminutového intra mi uniká) se zase důrazně distancuje od všeho násilnického a majetnického v lidské povaze a přihřeje si i svou vegetariánskou polívčičku. S rostoucím věkem se vkrádají motivy stárnutí, uplývání času, ztrát a smrti (Oboe Concerto, mimořádně působivá, protože nesnadno uchopitelná Smiler with Knife), Moz má ale místo i pro svérázná milostná vyznání (Kiss Me a Lot) nebo utrpení generací vězňů v dublinském žaláři Mountjoy.

I když druhá polovina desky ubírá na tempu a trochu i na koncentraci nosných nápadů, nezbývá než konstatovat, že věčný popichovač Morrissey dal dohromady znovu velmi silnou nahrávku. Minimálně stejnou zásluhu na tom má ale i jeho kapela, která by si za perfektní práci s aranžmá a dynamikou pomalu zasloužila vlastní název. Morrisseyho nekorektní komentáře mají díky ní i nadále schopnost jedním dechem rozezpívat nebo roztančit i donutit k zamyšlení. Starší, ovšem stále neklidný. Doufejme, že mu to ještě dlouho vydrží.

Info

Morrissey - World Peace Is None of Your Business (Harvest/Capitol, 2014)
www.facebook.com/Morrissey

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zbytky cukrkandlu (Tindersticks)

Richard Kutěj 07.04.2020

Asi takto. Pinky in the Daylight je ode dne, co vyšlo tohle album, nejlepším slaďákem ever.

Pohyby ledu, součást větší hry

prof. Neutrino 14.03.2020

Do Gravensteenova románu je absorbována většina atributů současné literatury – záhadná vražda, detektivní zápletka, prostředí investigativní žurnalistiky, manipulace s fakty.

Došla vodka, došla kola, zůstává blues (Streichl)

Jiří Vladimír Matýsek 13.03.2020

Ostravský bard, který dokázal do svých textů otisknout onu bluesovou náladu, opravdovost a zkušenost nelehkého života.

Reflexe dnešní doby (DJ Shadow)

Dominik Polívka 01.03.2020

Our Pathetic Age není nijak průlomové album, je však precizně poskládané, osobité a věrně zachycuje současnost co do zvuku i textu.

Making me sparkle (Blue Hawaii)

Karolina Veselá 23.02.2020

Nostalgicky se vracejí k hudbě svého mládí, a tak něžné a snové vokální party podkládají tranceovými a garageovými beaty.

Trefa do černého (Punisher MAX 2: Bullseye)

3DDI3 22.02.2020

Bullseye je díl, ve kterém Aaron malinko ustoupil od akce a přidal na psychologické hutnosti. Celek připomíná střet kladiva s trhavinou.

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.