Články / Reporty

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

Jan Starý | Články / Reporty | 17.10.2019

Ženský sbor The Mystery of Bulgarian Voices má za sebou fascinující historii. Jeho původním účelem bylo udržet a renovovat bulharskou lidovou tradici, a potlačit tak cizí, antikomunistické vlivy v hudbě. Časem se ale nahrávky sboru dostaly na Západ a přes Petera Murphyho z Bauhaus až ke klasickému gotickému labelu 4AD. Tam se s nimi seznámili Dead Can Dance. Pro Lisu Gerrard, polovinu tvůrčího dua, to tehdy znamenalo revoluci, inspiraci přejít od temného postpunku k něčemu pozitivnějšímu. A jak Dead Can Dance s Lisou Gerrard, tak tento bulharský sbor poté zásadně přispěli k rozvoji world music.

Oba fenomény se ale nakonec sešly. Po třech dekádách od vydání na 4AD vyšla společná nahrávka BooCheeMish Lisy Gerrard s Tajemstvím bulharských hlasů, která měla být v české premiéře představena. Večer se ale odvíjel poněkud jinak, a to vlivem úkazu jménem doprovodná kapela.

Sedmnáctičlenný krojovaný sbor, který nejprve nastoupil bez Lisy Gerrard, měl sílu. Poměrně jednoduché melodie stavěly jednak na hutnosti zvukového proudu, jednak na netradičním tónovém materiálu a harmoniích, které byly při všech různě posazených hlasech velmi působivé. Právě tady bylo skvěle slyšet, jak se v bulharské hudbě mísily slovanské melancholické melodie i skočné rytmy se zvláštně zabarvenými předovýchodními plochami.

Ve chvílích, kdy sbor dominoval, šlo o skutečně nevšední zážitek. Jenže místo aby se vedoucí souboru pokusili vytvořit situaci, kdy zvuk prostoupí prostor a vokální masa pohltí posluchače, vydali se cestou obohacení výrazových prostředků o kapelu. To v prvé řadě znamenalo rozmělnění dojmu ze sboru. Ten se jednak musel dělit o zvukový prostor, jednak došlo k narušení jeho puristického charakteru.

Flétna a dronující smyčcový nástroj gadulka lyrickým projevem sbor doplňovaly vkusně a smysluplně. V případě perkusí Davida Kuhrmanna, který jinak jezdí s Dead Can Dance, to už bylo složitější. Vynalézavý bubeník vynikal v klidnějších polohách, přímočařejší rytmika hraná porůznu na tibetskou mísu nebo africký buben djembe už ale sklouzávala do postmoderního mišmaše. Vyloženou pohromou pak byli kytarista vnášející do hudby až funkové elementy a mistr světa v beatboxu, který se při vší technické zdatnosti vracel ke čtvrtstoletí zastaralým rytmům. „Doprovodná“ kapela dostala prostor na dlouhé (zřejmě) jamy, a dokonce i sóla, se kterými se z koncertu stávalo utrpení. Celá tahle precizní etno průměrnost působila jak propad časem.

Pozdní nástup Lisy Gerrard přišel po nesoustředěné první části jako vykoupení. S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter, koneckonců stejně jako u Dead Can Dance, kteří by se bez úžasných hlasů snadno utopili v kýči. Kapela rázem začala hrát mnohem účelněji a nesourodé jednotlivosti začaly konečně fungovat jako celek. A co víc, v intenzivnějších pasážích srážel zpěvaččin sytý, výrazný kontraalt do kolen.

Ani druhá část koncertu ale nebyla dokonalá. Spojení sboru a sólistky naplno fungovalo, jen když se obě strany ve zpěvu střídaly, jinak se, možná i vlivem nazvučení, spíš rušily, než doplňovaly. A když sboristky zpívaly sólové party, působily vedle majestátu Gerrard jako Popelky. Bulharská zemitost vedle éterických eposů jaksi skřípala. A to jen dotvrzovalo celkový dojem, že sbor The Mystery of Bulgarian Voices, který byl inzerovaný jako hlavní část programu, byl Lisou Gerrard i doprovodnou kapelou tak trochu odsunut do pozadí. Večer, i přes úchvatné momenty, mohl prostě dopadnout mnohem lépe.

Info

The Mystery of the Bulgarian Voices (bg) & Lisa Gerrard (aus)
15. 10. 2019 Divadlo Hybernia, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zralá romantika Marka Lanegana

Akana 22.11.2019

Kapela zvolnila s táhlou Bleeding Muddy Water, která připomněla, jak lehce se v Laneganově tvorbě prolíná postpunkový odkaz s temně bluesovou romantikou amerických dálav.

Tell me it’s love, tell me it’s real (Cigarettes After Sex)

Dominik Polívka 22.11.2019

„Vždycky sem si myslel, že to zpívá ženská,“ baví se ve frontě před klubem Roxy mladý pár, jeden z mnoha toho večera.

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.

Blahodárný vliv dlouhé cesty z Hostomic aneb O pomnožných jen slepě (Charli XCX)

Michal Smrčina 18.11.2019

Jestli si mě Charli XCX nemusela stoprocentně získat v rámci poklidného, mondénního poslechu, pak lze tvrdit, že její živá přítomnost je divoká a strhující.

Blues Alive: Oslava svobody

Jiří Vladimír Matýsek 17.11.2019

I v sobotu se držela laťka kvality na vysoké úrovni a nijak se neubíralo ani na obdivuhodné pestrosti, s níž se podařilo letošní program postavit.

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

Cyril Nováček 17.11.2019

Do vůně stále doutnajících santalových tyčinek nastupuje punková diva z Compostely s kuklou na hlavě a hned od začátku pouští jednu vlnu breakcoru a drum and bassu za druhou.

Dav roztopený chladom... (Mayhem)

Lucia Banáková 17.11.2019

Jednorožce, zvratky a poctivý nórsky black metal.

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.