Články / Recenze

Staronové disco Goldfrapp

Staronové disco Goldfrapp

Maria Pyatkina | Články / Recenze | 22.10.2017

OHODNOŤTE DESKU

Alison Goldfrapp a Will Gregory na své sedmé nahrávce Silver Eye přišli na způsob, jak dát dohromady všechny svoje experimenty a ukázat mnohostrannou, a zároveň celistvou tvář Goldfrapp.

Každou novou deskou překvapovali: za téměř dvacet let působení se ocitali v nejrůznějších žánrových škatulkách jako synthpop, downtempo, ale taky kabaret a folk. Je nutno ocenit, že vždycky šli za svou náladou a prožitky, a tak pokaždé vznikala odlišná a osobitá hudba. Nová deska přináší jakýsi souhrn všeho, čím Goldfrapp prošli. Kabaret tu sice nenajdeme, ale taneční new wave a pronikavé zdlouhavé balady ano. Spojují se tady oblíbené přírodní inspirace a přání rozhýbat staré kosti. Ve výsledku to zní jako teleportace na přelom tisíciletí.


Deska začíná klasickou rádiovou hitovkou Anymore, která spolu s následující Systemagic vyzývá na parket. Become the One je inspirována dokumentem o dětském transsexuálním táboru a nabádá nás nestydět se za to, kdo doopravdy jsme. Inspirativní, ale revoluční hesla jako „harmonise“ a „crystallise“ pronášejí robotické hlasy vezoucí se na suchém syntetickém beatu a celé to zní spíš jako hymna technologickému pokroku, než jako výzva stát se silnou osobností.

Druhá polovina nahrávky nabízí hlubší zamyšlení i ponor do hudby, ale vtíravý pocit déjà vu se prohlubuje. Jsou tu skladby v duchu Massive Attack jako Beast That Never Was a Zodiac Black, křehké a šeptavé, přesto velmi emocionální. Everything is Never Enough zas připomíná Primal Scream kolem roku 2000. U závěrečné Ocean byste se mohli vsadit – kdyby v ní nebyl něžný hlas Alison Goldfrapp – že jde o nedávný track Depeche Mode.

Silver Eye tak představuje nejen rekapitulaci tvorby Goldfrapp, ale i souhrn nejrůznějších vlivů z posledních několika dekád. Je to ale skoro stejné jako s novými deskami Depeche Mode – máte pocit, že „už jsme to všechno stokrát slyšeli“, a jen opravdu dobrá produkce nedovolí na hudbu jen tak zapomenout. A když je provázena tak stylovými klipy, je těžko té měsíční kráse nepropadnout.

Info

Goldfrapp – Silver Eye (Mute Records, 2017)
www.goldfrapp.com

BE25: Goldfrapp (uk)
Support: TBA
23. 10. 2017 19:00
Roxy, Praha
www.facebook.com/events/1717968468500799

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Tomáš Kouřil 16.12.2019

Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech.

Mrtvá kočička? (Tove Lo)

Tomáš Kouřil 15.12.2019

Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.

Pozvolný sestup do nekonečné noci (Serotonin Michela Houellebecqa)

Jiří Zahradnický 13.12.2019

Dříve přitažlivý Florent-Claude Labrouste se tak v šestačtyřiceti začíná proměňovat v malátného impotentního tlouštíka, jehož hlavní zálibou už není sex, ale...