Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 01.06.2023
Jste jedno z nevýraznějších jmen bluesové kytary, hrajete s Johnem Leem Hookerem, Big Mama Thorton nebo Johnem Mayallem, slušnou kariéru máte i sólově. Zpočátku žijete nezřízeně, časem se ale přece jen trochu zklidníte a muzikantský život šlape dál. A pak přijde facka. Přesněji rána na solar a k tomu pár kopanců. Selhání jater. A od smrti vás zachrání jen transplantace. Tohle je životní příběh Waltera Trouta, který do pražského Paláce Akropolis zamířil ve formě. Skoro až nečekaně vynikající formě.
Pravda, vyšlo to až na na několikátý pokus. Termín se kvůli covidu několikrát posouval, z původně dvou avizovaných (ten druhý se měl konat v Uherském Brodě) zůstal jen jeden, zato velmi výstižný. Bluesových a bluesrockých koncertů jsem už pár viděl, ale tenhle byl s přehledem největší „odvaz“. Hlasité, zvukově brutální a strhující.
Drobnou nápovědou byla už půlhodinka vyhrazená formaci Woodstock Barbie. O maďarské čtveřici je v posledních letech docela slyšet – a oprávněně. Jejich muzika je naživo lákavou směsí blues a hard rocku zahalená do neprostupné stonerové mlhy, která byla na některých místech skutečně „heavy“. Na deskách jsou Woodstock Barbie fajn, ale přeci jen trochu naleštění. Jejich aktuální koncertní projev ale staví jejich muziku do mnohem zajímavějších perspektiv. Hojně se hrálo z aktuálního EP Witch Dice, a pokud je tohle další směřování skupiny, jsem ještě zvědavější.
Waltera Trouta jsem viděl před pěti, možná šesti lety v Olomouci. Tehdy tam hrál s početnější kapelou a byl to v zásadě standardně střižený bluesrockový koncert s příjemnou energií. Čekal jsem tedy něco podobného, jenže za ty roky se ledacos změnilo. Trouta doprovázela čtveřice hráčů se vzhledem drsných jižanských řidičů kamionu a jako by vlila dvaasedmdesátiletému hudebníkovi do žil novou krev. Ta byla nečekaně dravá, špinavá, drsná, ale zároveň dokázala zvolnit a najít v sobě ono bluesové zklidnění, např. v poctě B. B. Kingovi nebo naopak ve skladbě, kterou Trout věnoval své manželce.
Do paměti se ale nejvíce zapsaly ty nesmírně energické pasáže. Trout byl bezprostřední, řádivý a do hloubky duše šťastný. Aby ne. V těchto dnech slavil devět let od svého návratu do života a je na něm vidět, jak moc si to užívá s každým rokem navíc víc a víc. Štastnej chlápek, tenhle Walter Trout.
Walter Trout (us)
30. 5. 2023 Palác Akropolis, Praha
foto © Jindřich Oplt
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.