Ichor | Články / Recenze | 25.12.2015
Jedna z možností, proč by mohla být kompilace Memento dobrá: má obrovský potenciál přimět i toho nejnejzúčastněnějšího změnit pohled na hardcore coby rachot splývající s manifesty bezúčelného násilí. Rozptyl témat - tu politických, tam introspektivních - je totiž velmi široký, zrovna tak jako ten žánrový.
The Citadel zpočátku nastřihlé lano někde v polovině songu přeříznou úplně, se Stolen Lives je už mysl situována v pekle, kam výtah dopadl. Hlinomaz a Repelent SS do hry přihazují nadsázku a nešetří sarkasmem - v prvním případě odpískání konformity (že by dokonání „životního zářezu“, o kterém zpívali Esgmeq?), v druhém hlas za daňový únik střídá hlas za falafel a hummus a téma je i přes obvyklý nános metafor jasné. O poznání vážněji namíří This Ruin prst na šerednou část nás všech a nejen teď, s následujícími Kung-fu Girlz (100% nekorektní a zábavný kousek) se vkrádá pocit, že už teď se deska bude dokonale vyvážená. Nullus Sum? Útok na psyché zrovna tak, jak stojí v textu. Drsný způsob, jak ukončit první stranu.
Tales of Error na té druhé rozdmýchají mraky elánu, byť ne příliš veselým textem. Krátký a lidstvo nešetřící vál Roxor vystřídá o něco delší od █████: pravděpodobně náznak příběhu o ženě v útrobách totalitní mašinérie a mimo jiné snad nejtemnější místo desky by šlo doplnit hrou: ulámej si při poslechu nehty o zeď dřív, než slezou samy. Katarze Hanbou je posledním závanem optimismu, kdy přes Got a Wolf (citová vyprahlost, odcizení v anonymním světě) a Palahniuk (práva zvířat) deska dospěje k monumentálnímu a značně misantropickému závěru, který mají na svědomí Rats Get Fat. Pomyslný vrchol může být dán nastavením zrcadla bezmála psychopatickým pohnutkám člověka: štěstí jednoho končí tam, kde začíná štěstí druhého?
Nemyslím si, že vinylová deska ztrácí svou hodnotu už po vybalení a navzdory přiznanému sběratelství-hromadění, o jejím pořízení rozhoduje kapela, nikoliv vidina nabytého milimetru v polici. Nicméně obal Mementa voní jako žádný jiný, identifikace poslepu je samozřejmostí, obsah jde ruku v ruce se zážitky a pocity. Ve chvíli, kdy už tři kapely neexistují, to platí dvojnásob.
V/A - Memento (Damage Done Records, 2015)
www.damagedonerecords.com
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.