Jan Starý | Články / Reporty | 13.12.2023
Pardubické Divadlo 29 dlouhodobě patří mezi ty pozoruhodnější regionální instituce, ovšem uvedení nového projektu 10¹⁷ nebylo ani na jeho poměry všední záležitostí. Na jediném českém vystoupení se představili saxofonista Colin Stetson a kytarista Stian Westerhus, jedni z největších současných instrumentálních inovátorů, které doplnil elitní norský bubeník Erland Dahlen. Ani sólově u nás navíc oba protagonisté nevystoupili několik let.
Na otázku, v čem přesně spočívá Stetsonova a Westerhusova výjimečnost, dal koncert odpověď velmi brzy. Prvně jmenovaný zahájil set se svým monstrózním bassaxofonem, onen charakteristický řev nosorožce byl ale jen prvním ze zvuků, které na pódiu vznikaly. Stetson dokáže velmi zdařile kombinovat hráčské mistrovství, technologie a vlastní výraz, což na albech i tady znamenalo precizní, úderné fráze v jakoby nekonečných cyklech (cirkulární dýchání), doplňované cvakáním klapek (Stetson snímal dva saxofony na neuvěřitelných 11 kanálů) a hymnickým „zpěvem“ (obojek s mikrofonem na hlasivkách). Westerhus prohání kytaru přes pár pedalboardů a kdoví kolik digitálních efektů, hraje na ni lyricky smyčcem. nebo naopak jako by struny škrtil. Jeho rolí ovšem nebyl průzkum obskurních kytarových technik, ale péče o vrstevnatost zvuku: basy, ambientní plochy, melodické kontrapunkty k saxofonu.
V první a jedné z nejpůsobivějších pasáží se dostali až někam ke Godspeed You! Black Emperor, s nimiž ostatně Stetson sdílel label, k majestátním, postupně gradujícím masám zvuku, kde dvojici skvěle doplňoval silově a efektivně hrající bubeník. Následující freejazzové sólo ani zaznít nemuselo, šlo spíš o připomínku, že Stetson je schopným instrumentalistou, ale vyniká skutečně zejména ve svých vlastních mantinelech. Ne že by to dojem z koncertu nějak kazilo. Souhra tria, pravděpodobně zatím nevydané kompozice s trochou improvizací, dokázala strhnout natolik, že se více než hodinový instrumentální koncert nezdál dlouhý.
Zejména Westerhusův talent přitom zdaleka nebyl využitý naplno. Když se Nor pustil do ohýbání zvuků a rozkládání melodických postupů a vygradoval to až do nepravidelných industriálních šlehů, byl to asi nejsilnější moment koncertu a závěrečná zpívaná pasáž byla rovněž působivá. Jindy ovšem 10¹⁷ zněli jako kapela, která nejdřív mistrovsky zvládla nástroje, pak si osvojila všechny rozšířené techniky a pak začala hrát jazz rock. A trochu postrock. Hrát v roce 2023 v tomhle ranku něco svěžího si zaslouží respekt samo o sobě. Mezi all-star projekty, kde se hvězdy často míjejí nebo jen opakují zažité vzorce, dávalo tohle spojení smysl. To, že potenciál zúčastněných je ještě větší, je akademická výtka.
Colin Stetson (us) x Stian Westerhus (no)
10. 12. 2023 Divadlo 29, Pardubice
foto © Vladimír Sabo
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...