Články / Profily/retro

Steve Albini - znásilňovač

Steve Albini - znásilňovač

maxim | Články / Profily/retro | 07.02.2014

1987-1989. Dva sedmipalce, EP, LP.
Steve Albini thread: Big Black – Rapeman – Shellac. Další vlákno křižuje: Scratch Acid – Rapeman – Jesus Lizard. Je to vzrušující? Není? Když se ptám na touhu, představujete si nákupní vozík v továrně na lidi? Abychom si seřídili hodinky: je za pět minut dvanáct a moje fungují jen pod vodou, čas byl vždycky tekutý a plíce přesýpací hodiny.

A skoro-závěrečná Just Got Paid připomíná jižanský písečný rock, ZZ Top nebo tím směrem. Od téhle myšlenky odvádí skřípavé melodie a noiserockové mezihry, pokud vím, tak motorkář málokdy seskočí ze stroje, aby se polaskal s ještěrkou nebo pouvažoval, jestli už není čas věnovat se konceptu udržitelného rozvoje krajiny. Vítr myje vlasy a easy rider maká, jenže spadne řetěz a motor žužlá naftu naprázdno a vousáč hromuje: chci toho nejlepšího mechanika, chci toho zatracenýho Albína, kterej se mi v tom hrabal posledně, kucká to jak nachlazenej tučňák, krucidíra. Southern noise. Tenhle falešný bonus je v dramaturgii alba, jako když se objeví výhled do krajiny po dlouhé cestě strmým kamením. Krátká pokrývka.

Albini je vystudovaný něco-jako-novinář a psal do různých zinů. Pověst zarputilého učence se kryje se snahou o dřevnatý zvuk (jinan dvoulaločný), když říká: „The future belongs to the analog loyalists. Fuck digital.“ Pevný názor je vždycky elitářství. Součástí EP Budd (1988), které je rozvláčné, primitivní a na jednotlivé nástroje tlačí zběsile a neuroticky, je vyřvávaná opakovačka Superpussy.

Je to sice málo pravděpodobné, ale krátký vál Marmoset (vyšel téhož roku na sedmipalci s Hated Chinee) bliká v nevědomí jako nemocný stroboskop, vidím budoucí ksichty Jourgensona a Biafry, Ministry a Lard, spojovacím prvkem bubeník Rey Washam. A zvuk dusivý jako voda.

To, co se na začátku jeví jako přistoupení na shoegaze víru, brzo ustoupí zvláštní syrovosti, která zvoní, a ne zrovna příjemně. Jako když zaťukáte na otevřenou zlomeninu, i maso kolem bolí. Ano, jsou tady klidná zákoutí (množné číslo je chyták) jako Kim Gordon´s Panties s roztomilou sonicyouth kresbou a ublíženým zpěvem, falešný konec se jim vysmívá. Jestli jste si začali říkat, že tlak se stupňuje a začíná být neakceptovatelný, hvízdání kytary je schválně schválné a řev přesahuje všechny lidské meze, jste na stopě, songy jsou zlé.

BIG a BLACK měli symbolizovat dětský-lidský strach, Rapeman už byl nominálně výbojný a odkazuje k oblíbené japonské manga formě „rape stories“, která se vyžívá v detailním znásilňování žen. A klidně můžeme vést debatu, jak symbolicky to Albini myslí a jak tím vyjadřuje odpor k násilí obecně. Pravda je, že přiznává svou fascinaci japonskými komiksy a že není příliš oblíbený ve feministické komunitě. („Je to zkurvenej idiot.“ )

Kdo začne kreslit úsečku mezi Rapemanem a Grindermanem? Nebo ten první je špína a druhého budeme adorovat coby vrcholně šviháckého umělce a intelektuálského šukatéra? Stačí nám pravítko, nebo odměrný válec na krev?

Info

Rapeman - Two Nuns And a Pack Mule (Touch & Go, 1998)

http://www.touchandgorecords.com/bands/band.php?id=63

Vyšlo v časopise Full Moon #5.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Track týdne: Soccer96 - I Was Gonna Fight Fascism (ft. Alabaster dePlume)

Jiří Špičák 02.04.2020

Jako správný politický track má groove: vzpomeňte si na kultovní revolucionářský motorik Crest milovaných Stereolab a hned vám bude jasné, kde se pohybujeme a kde skončíme.

Ngoni pro třetí tisíciletí (Bassekou Kouyaté)

Akana 25.02.2020

Brilantní instrumentalista se nijak netají snahou oslovit co nejširší spektrum posluchačů a myslí přitom jak na své krajany, tak na západní publikum.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Ženy v angažovaném popu

Aneta Martínková 02.01.2020

V mainstreamovém vnímání bylo boření stereotypů pořád vnímané trochu jako padlé na hlavu. A umělkyně, které se o něj pokoušely... Jeden z nejlepších loňských textů Full Moonu nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Kde se vzal sad boy? (Depresivní pop)

Jiří Špičák 02.01.2020

Citlivý chlapec, plachý introvert. Sad boy. A jeden z nej-textů roku 2019, který vyšel v magazínu Full Moon, nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Padesát let narušování vašeho klidu (Yoko Ono)

Jiří Špičák 02.01.2020

Nevídanou kreativní erupci první poloviny sedmdesátek zakončila Yoko Ono deskou Feeling the Space, píše se v článku, který vybíráme v rámci best of textů Full Moonu. Teď online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Bez růžových brýlí (Ženy v beat generation)

Anna Mašátová 02.01.2020

Své místo v učebnicích literatury si ženy beat generation zatím zcela nenašly a těžko říct, zda se tak stane. Vybraný text z loňského ročníku tištěného Full Moonu online.

Full Moon Stage 2019: The Kill Devil Hills

redakce 14.04.2019

Australský Divoký západ v Ostravě? The Kill Devil Hills představí na Full Moon Stage svou aktuální desku.

Full Moon Stage 2019: Holy Motors

redakce 12.04.2019

Čarovnou náladu a cinematické westernové motivy násobí mohutný zvuk tří kytar, zkreslený spoustou efektů a reverbu.

Full Moon Stage 2019: Uniform

redakce 11.04.2019

O nejtvrdší koncert letošního festivalového programu, jak Full Moon Stage, tak celých Colours, se postarají američtí Uniform.

Full Moon Stage 2019: Bo Ningen

redakce 10.04.2019

Čtyři Japonci a létající kytary? Bo Ningen a jeden z vrcholů Colours of Ostrava? Na Full Moon Stage zcela nepochybně.