Články / Reporty

Sto roků v šachtě žil: inspirace od obratníku Raka

Sto roků v šachtě žil: inspirace od obratníku Raka

Martin Řezníček | Články / Reporty | 22.07.2018

Poslední den na Colours svádí ke snaze vyždímat z končící akce maximum, ochutnat co nejvíce z barev, které známe nebo naopak chceme – i pomocí náhody – poznat. Letošek jsem se snažil o druhou možnost. A to jak s inspirativními osobnostmi v Meltingpotu: architekt Adam Gebrian (společensky odpovědná architektura), ekonom a intelektuální vůdce John Perkins společně s teoretickým fyzikem a filozofem Amitem Goswanim (revoluce vědomí) či novinářka, ředitelka BBC World News Liz Corbin (důvěra v média vs. fake news). A pak také ve společnosti výrazných hudebníků jiných než euro-amerických kultur.

Dobet Gnahoré měla za zády kapelu, která pro její hlas vytvářela hypnotický podklad na pomezí chillu, rocku inspirovaného jazzem a orámovaného afropopem. Zpěv byl mixem mnoha jazyků, z nichž většina rozeznala jen francouzštinu a angličtinu. Univerzálním jazykem promlouvala skvělá kytarová sóla, avšak nejdominantnější – a také univerzální – byla řeč těla Gnahoré. Souhra rytmu a svalů v nevídané kombinaci kondora i lvice strhával ještě více než hrdelní výkřiky, které se nesly daleko za hranice areálu.

fotografie z posledního festivalového dne tady

Odpovědí na Gnahoré byla další držitelka Grammy: Oumou Sangaré. Odpověď méně hypnotická, ale více roztančená a blíže popu. Ani zpěv se neztrácel v tolika zákrutách, navíc plnil základní cíl: rozdávat radost a štěstí. Závažnost v textech je přitom zpěvačce vlastní, vždyť i na novém albu Mogoya (Lidé dneška) komentuje společenská témata dotýkající se její malijské domoviny: sebevraždy mladých, emigraci, dezinformace a další. Sama je dokonce spolupracovnicí OSN a dlouholetou bojovnicí proti předsudkům všeho druhu. Koncert vygradoval ve chvíli, kdy zpěvačka a vokalistka začaly tančit vířivé tance, při nichž paže létaly velkými ladnými oblouky kolem rotujících těl. To probudilo i hráče na loutnu kamalengoni, který předváděl jakýsi shuffle s bláznivou frekvencí střídání nohou. Velké finále pak přišlo se sborově zpívaným „Oumou Sangaré, Oumou Sangaré, Oumou Sangaré“, kdy už byla strusková plocha před stagí jedním velkým tanečním parketem.

fotografie z posledního festivalového dne i tu

V posledním exotickém koncertu letošních Colours zazářil indický slide kytarista Debashish Bhattacharya, hrající na dvaadvacestistrunnou chaturangi. První část koncertu patřila především jeho dceři, zpěvačce Anandi Bhattacharya. Jímavý hlas se proplétal složitými stupnicemi tajemných melodií, v nichž se realita mísí s fikcí a čas si dělá, co uzná za vhodné. V druhé části již dominoval sám mistr, produkující zprvu roztříštěné melodie plné vibrujících slidů, které postupně gradovaly do exhibice indického el mariachiho. Velmi působivé byly i výměny s hráčem na tabla, který dokázal perfektně napodobit jeho hru, a to nejen rytmicky, ale do jisté míry i tonálně. Neskutečně hbité prsty patřily Bhattacharyovu strýci Subhasisu Bhattacharyovi.

Svody africké a asijské hudby jsou lákavé a Colours of Ostrava dávají možnost jich poznat dost a dost.

Info

Colours od Ostrava 2018
18. – 21. 7. 2017, Dolní Vítkovice, Ostrava

foto © Honza Petřík

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pohodu potrebujeme (Pohoda 2024)

Richard Michalik 14.07.2024

Headlinerom poobedia bolo po prvých šuškandách sledovanie radaru SHMÚ a neustále návštevy osviežovacích staníc. Väčšinu návštevníkov, ale vysoké teploty neodradili...

Oáza neklidu a divnosti (Hradby samoty 2024)

Kryštof Kočtář 14.07.2024

Kdo je schopen najít krásu nejen v hroutících se novostavbách, ale rovněž prastarých ruinách, jistě by ocenil zámeček. Okna byla potažena...

Opäť doma (Pohoda 2024)

Richard Michalik 12.07.2024

Na flákanie nie je príliš priestor, trojboj Arlo Parks - Skepta - James Blake čaká.

Odpojené (Bear Stone 2024)

Ema Klubisová 11.07.2024

Po dvoch dňoch sa neznáme tváre stávajú známymi a z krátkej pauzy na wc sa môže stať popíjanie chorvátskeho piva Karlovačka s päťdesiat ročnými metalistami pod mostom.

Na konci kolonády (KVIFF 2024)

Štěpán Nezbeda 09.07.2024

Směs nespokojenosti, nadšení, znechucení a odchodů ze sálu vyvolal i všeobecně nejočekávanější kousek z kategorie chytrých žánrovek, v Cannes vychvalovaná Substance.

Vajbit Kafku v Siřemi (Deziluze 2024)

Pavel Novotný 05.07.2024

Vjíždíme do Siřemi. Vlaštovky tu sedají na nízké elektrické vedení a loví všudypřítomný hmyz. Není náhodou každý festival tak trochu Woodstock?

Zbraně tiché i hlasité (Kim Gordon)

Alžběta Sadílková 04.07.2024

Ačkoli je jejich energie nakažlivá, publikum jí se zvláštní apatií vzdoruje. Ke konci vystoupení dav šumí kousavými poznámkami nejen na účet interpretek.

Nostalgie a technooptimismus rybníka (Rosnička 2024)

Viktor Hanačík 02.07.2024

Půlnoc přeje experimentálnějším slotům. Kryjou se tu dvě zásadní věci, hybridní futuristický set oloongbru, zakladatele pražského labelu Yuku, a posttrapová vize tria Awoo.

Hlad po větší intenzitě (Chelsea Wolfe)

Václav Valtr 26.06.2024

Vzhledem k technickým nedokonalostem vyzněly nejlépe písně folkové, pomalé a komorní, tedy zkrátka ty, které netrpěly nedostatkem rvavé kytary.

Tři dny v Barceloně (Sónar 2024)

Zuzana Malá, Lenka Pittnerová 21.06.2024

Dostalo se nám škály zážitku, od experimentální scény, bohaté nabídky projektů v rámci doprovodného programu, které téměř vždy zahrnují AI, techna v gigantických halách i barcelonského fashion weeku.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace