Martin Řezníček | Články / Reporty | 19.07.2018
Po roce opět v Ostravě. Co je nového? Zásadního asi nic, industriální věže zhrouceného industriálního města pořád shlížejí na stejný areál, pouze cesta k hlavní stagi se zkrátila novou propojkou. Výhoda pro spěchající a pozdě příchozí – třeba ty, jejichž žluťák stál hodinu ve Velimy jen pár desítek kilometrů za Prahou. Intenzita deště proměnlivá, výhodou je, že už může být jedině líp. A co kapely?
fotogalerie z festivalu tady
Proplešatělý opičák Samuel T. Herring čas od času hodil do měkkého doprovodu zasněných synťáků deathmetalový growl, pak se s rozklepanou bradou dojímal, když vzpomínal na dědečka nebo sledoval nadšené reakce pláštěnkářů. Vůbec mu přitom nevadilo, že sám mokl pod nezastřešenou částí pódia, až se mu na košili vytvořil velký mokrý trojúhelník. Takoví byli Future Islands. V celkovém dojmu by se dali přirovnat k Georgi Ezrovi, který vystoupil na stejném pódiu o dvě hodiny později. „Bylo to prostě pěkný“, člověku z koncertu utkví ale jen dojem z vystupování frontmana, střípky jeho chování – jak mluvil, jak se hýbal. Zvukově spíš kulisa. V prvním případě dobrá kulisa na letní chill v programu festivalu, v druhém případě sympatický soundtrack k posezení ke kafi. V klubu by ovšem mohli oba dva interpreti vyznít dost jinak.
To, že celý první den byl spíš o osobnostech potvrdil i Nathaniel Rateliff & The Night Sweats. Mix bluesu, soulu a rocku zněl i českému uchu zaměnitelně s jinými jižanskými kapelami a byly i chvíle, kdy se povídačky o energické smršti na pódiu zdály nadsazené. Sledování Rateliffa, coby vilného truckera s rozepnutou košilí a nacpanými spodkami, bylo však po většinu času soběstačnou zábavou. Momenty, kdy burcoval publikum a přesně mu diktoval, kolikrát má zařvat hej!, kdy po elvisovsku rozhoupal pánev a kolena... Stejně tak bavil pohled na členy jeho kapely – zajímavou figurkou byl basák, dvojník Jiřího Kodeta v baretu, sígr marseilleských ulic.
fotogalerie z festivalu i zde
Beth Ditto se na svoje vystoupení vyzbrojila flitrovými šaty a drdolem a taky dětsky radostným humorem. Viděli jste snad někoho, kdo by s takovou chutí po každé písni opakoval česko-anglické „děkuji“ a ještě si od davu nechal předkládat další výrazy jako „na zdraví“ či „moje vlasy jsou falešně“? Svoji praštěnou výstřednost předváděla, i když si ostentativně hladila břicho a natřásala poprsím. Ani pěvecky nezůstala nic dlužna. Řezavý hlas zazněl nejsilněji v otevřených polohách, jaké předvedla třeba v Oh My God nebo Heavy Cross, největším hitu její dřívější kapely Gossip. Vystoupení americké zpěvačky bylo nejzábavnějším a vůbec nejlepším bodem středečního programu Colours of Ostrava. A může se klidně stát, že i další dny programu budou ovládat ženské interpretky.
Colours od Ostrava 2018
18. – 21. 7. 2017, Dolní Vítkovice, Ostrava
foto © Anna Baštýřová
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.