Články / Reporty

Sto roků v šachtě žil: z ptačí perspektivy

Sto roků v šachtě žil: z ptačí perspektivy

Martin Řezníček | Články / Reporty | 20.07.2018

Na Colours of Ostrava je pořád co dělat. Chcete zajít na film? Žádný problém. Na přednášku nebo diskuzi? Žádný problém. Seznam akcí je tak nabitý, že by se člověk musel rozčtvrtit, aby všechno stihl. V rámci Melting Potu bylo možné diskutovat třeba se spisovatelem Michelem Faberem, Jáchymem Topolem či vystupujícími umělci. Nezapomenutelným zážitkem (i když se staženým zadkem) může být také výstup na dřívější vysokou pec, dnes Bolt Tower, která nabízí pohled na celý areál a město z ptačí perspektivy.

První kroky v rámci hudebního programu směřovaly na Hurray for the Riff Raff, newyorskou folk-country-rockovou formací se zpěvačkou portorického původu Alyndou Lee Segarrou. Poslední album Navigator je jakýmsi manifestem jejího původu (ostatně i tričko s nápisem Young Latin & Proud hovořilo výmluvně) a zároveň protestem proti současnému stavu americké společnosti, zmítané nejen Trumpovým prezidentováním. Segarra bavila publikum, hlavně když odložila kytaru, to pak byla neustále v pohybu a až teatrálně doprovázela písně gesty a sugestivním kulením očí. Dokázala ale také zapůsobit velice naléhavě, a to hlavně písní Pa'lante, která je jakousi hymnou rozebírající život Portoričanů v Americe a ve velkém finále vyzývá všechny, ať se nebojí jít dál kupředu. „To all who lost their pride, I say, ¡Pa’lante!/ To all who had to survive, I say, ¡Pa’lante!/ To my brothers, and my sisters, I say, ¡Pa’lante!/ ¡Pa’lante!/ ¡Pa’lante!“

a fotky i tady

Britský zachránce soulu pro 21. století Jacob Banks vypadal v tmavé nazelenalé džísce a kalhotách trochu jako vojenský diktátor, jen charakteristická ohrnutá čapka ujišťovala o opaku. Banks se musel v doprovodu pouze tříčlenné kapely spolehnout na half playback, což místy kazilo dojem asi hlavně kvůli nižší kvalitě zvuku pouštěného z laptopu. A tak byly největším zážitkem písně s jednoduššími aranžemi. V baladách jako Say Something jeho hlas donutil zapomenout na všechno a prožit s ním jeho příběh – jeho píseň, to jediné, na čem momentálně zaleželo. Vyspělý hlas, silný a něžný, schopný řvát a hladit takřka současně, předvedl zatím nejlepší pěvecký výkon festivalu.

fotogalerie z festivalu zde

Norskou zpěvačku a písničkářku Auroru pro české publikum objevil ostravský festival a ona sama ráda zavzpomínala na předloňské vystoupení před obrovským davem. Přivezla ochutnávky z připravovaného alba, které za doprovodu perkusivní elektroniky a archetypálních motivů přenesly do jakéhosi magického rituálu. Tomu napomohly i tanečnice-divoženky, které podtrhovaly strhující zážitek vyvolávající polozapomenuté ozvěny lidského nitra z dob kmenových ohňů. Auroře se podařilo vytvořit promyšlenou, a zároveň přirozeně působící show, navíc v pitoreskním, ale neuvěřitelně milém kontrastu k roztomilému chování diblíka v pauzách mezi písněmi. Silné postavení ženských interpretek na Colours of Ostrava 2018 platilo i druhý den.

Info

Colours od Ostrava 2018
18. – 21. 7. 2017, Dolní Vítkovice, Ostrava

foto © Honza Petřík

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.