Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 04.09.2019
„Vracím se zpět k písním, které vyprávějí příběhy,“ řekl Bruce Springsteen a vydal Western Stars, první album tvořené skutečně novým materiálem po sedmi letech. Ty vyplnila deska nevydaných či alternativních skladeb s názvem High Hopes a hlavně autobiografie Born To Run, na kterou navázala série vystoupení Springsteen on Broadway, spojující akustický koncert se životopisným vyprávěním.
Western Stars jsou návratem k sólovým Springsteenovým nahrávkám, tedy těch bez doplnění & The E-Street Band, návratem k písničkářství, vypravěčství a silným příběhům zdánlivě obyčejných hrdinů. Tedy k tomu, v čem je The Boss nejsilnější a nezáleží na tom, jestli dá příběhu formu akustické písničky nebo epicky vystavěného stadionového hitu. Soustředění se na hodnoty, které si každý nese v sobě, příběhy a situace, které tyto hodnoty buď potvrzují nebo vyvracejí.
Western Stars jsou dost možná nejameričtějším Springsteenovým albem, a přitom na něm nenajdeme žádnou vlajku s hvězdami a pruhy, žádné vietnamské trauma, žádnou politiku. Ve středu stojí jiné bytostně americké téma – cesty, pohyb osamělých hrdinů krajinou, velká auta, vlaky, ztráty a opuštění při západech slunce, naděje, již přináší jeho východy.
Typicky americká je i hudební forma, jíž se desce dostala. Album rámují dvě akustické skladby, na zbytku je jasně patrný a neskrývaný vliv kalifornského popu sedmdesátých let, jmen jako je Glen Campbell, Burt Bacharach či Roy Orbison. Tedy jasné vlivy country melodiky a aranže bohaté na smyčce, které by mohly směřovat až ke sladkobolnému kýči. Springsteenovi se ale podařilo trefit onu přesnou míru, kdy jsou funkční a nemění se v otravnou manýru. Atmosféru hudebního roadmovie (byť svým způsobem povídkového, jednotící příběh zde není) uceleně dotváří a tak nějak patří k věci. Zvuk alba působí velkolepým dojmem, dojem z celku je však intimní, nálada Western Stars se příliš neliší od kytarových nahrávek Nebraska či Ghost of Tom Joad.
recenze na desku Born to Run zde
Mění se zvuk, příběhy a jejich hrdinové zůstávají: stopující chlápek u silnice vstřebávající příběhy těch, kteří jej svezou, kamioňáci v ospalých bistrech, kaskadér, jehož drží pohromadě železné cvoky, maník hledající lásku… všechno postavy dokonale životné, uvěřitelné. Springsteenův přímočarý autorský styl zůstal neobroušen a na Western Stars se mu po letech opět dostává adekvátní formy. A nepotřebuje k tomu domovskou kapelu, s níž je tak pevně spjatý.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.