Články / Recenze

Střelec, kterého nikdo nesejme - Duke Garwood

Střelec, kterého nikdo nesejme - Duke Garwood

mArcElkrIz | Články / Recenze | 13.01.2015

Slyšeli jste už o půlnoční jízdě nechladnoucím a zřejmě i nekonečným písečným prostorem na hřbetě obřího posvátného hada? Londýňan Duke Garwood zřejmě ano. Možná od svého známějšího písničkářského bratra Marka Lanegana, na jehož albu Blues Funeral (2012) se objevil v roli hosta, aby s ním už o rok později pracoval na společném albu Black Pudding. Výsledek byl glorifikován a masám dosud ukrytého songwritera představil nejlepším možným způsobem - v pozici rovnocenného kumpána nesejmutelného a milovaného pouštního střelce.

Několik měsíců na to přichází Duke Garwood s vlastní dokonalou ránou. Jistou, včasnou a smysluplnou. Album Heavy Love plyne pomalu, jak oči po noční obloze. Žádný zbytečný chvat, poklus, ani krok. Zvuky elektrických kytar jsou táhlé, nesou se prostorem, otevírají plochy a uklidňují dech. Občas zazní tremolo, mírné zkreslení a párkrát dokonce i bicí nebo vzdálená flétna. A skrze to se zásadně proplétá lubová elektroakustická kytara - zvonivá, těkavá, klouzající a vykreslující podivné ornamenty. Ve chvíli, kdy se vše spojí, dostávají se písně atmosférou až k jakémusi tanci duchů (Suppertime in Hell, Honey In The Ear, Hawaiian Death Song). Točí se v kruhu ve stále zřetelnějším zpomalení, až náhle v půlce nahrávky zjistíte, že se čas zastavil. Jen sem-tam slyšíte poklepání prstem na dřevo, zavrzání struny, cvaknutí klapky kláves nebo dech mezi slovy...

Stejně jako v případě Lanegana si vás i Duke Garwood od první písně podmaní temným hlasem, vypravěčsky vstřícným, mysteriózním, až jazzově frázujícím, oproštěným od veškerého patosu nebo nehorázného sentimentu, v tomto případě s drobet větším podílem melodických linek. Ještě silnější a pohlcující je jeho zastřený hlas ve chvílích, kdy je podpořen křehkostí zpěvu Jehnny Beth z postpunkových Savages (Disco Lights, Heavy Love). Naopak až děsivě a temně zní podpořený foukací harmonikou v jedné z nejlepších věcí Snake Man.

Celá deska zní kompaktně a lehce, jako by vznikla naprosto mimoděk. Jen tak. Během poklidné noční seance. V okamžiku, kdy se otevírají dveře. A vy se setkáváte s blues v jeho nejčistší současné podobě (Burning Seas, Sometimes). Žádný tribute projekt, žádná podaná ruka bluesovým puristům, naopak, občas slušná porce ostrovního folku (Roses či Sweet Wine). Až se dere myšlenka na podobnost s obdobným solitérem Royem Harperem, který si stejně jako Duke Garwood užíval přízně především z řad slavnějších kolegů a natáčel (a natáčí) alba s podobnou dávkou opravdovosti a nadčasovosti. Anebo na JJ Calea, jak pravil Greg Dulli. Heavy Love je jedno z nejlepší bluesových písničkářských alb, jaké jsem v poslední době slyšel. Bez debat.

Info

Duke Garwood - Heavy Love (Heavenly, 2015)
www.dukegarwood.co.uk

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Soustavný sonický nátlak (Part Chimp)

Dantez 25.07.2021

Britští Part Chimp se dosud věnovali noise rocku, který se inspiroval Sonic Youth i zběsilými Lightning Bolt.

Po jaké době je vhodné lidem říkat, že je milujeme? (Moontype)

David Stoklas 10.07.2021

Moontype, ačkoliv by mohli, se neohánějí technikou, ale intelektuálnímu math rocku naopak trochu srazili hrany.

Že by ten správný čas vytáhnout kytaru? (Flock of Dimes)

Veronika Jastrzembská 29.06.2021

Do toho se ještě přidá rozpačité porozchodové období, kdy člověk neví, co sám se sebou, jak znovu začít, z čeho se poučit...

Historie kapitalocénu a možnosti znovustvoření

prof. Neutrino 28.06.2021

Vydavatelství Neklid přichází s obsáhlou studií o zrodu a strategiích „kapitalistické ekologie“ aneb jak si člověk dokázal zotročit člověka a zplundrovat ekosystém planety ve jménu mamonu.

Snivě i do hloubky (Susheela Raman)

Akana 26.06.2021

Její fúze západních písničkářských postupů s východními prvky nepůsobí ani trochu povrchně nebo podbízivě.

Melancholie schovaná pod slunečníkem (Dark Tea)

Jiří Přivřel 25.06.2021

Gary Canino nabízí růžové brýle. Účinné homeopatikum bez předpisu.

Dokument doby, který platí i dnes (Charlie Soukup)

Jiří Vladimír Matýsek 05.06.2021

Charlie Soukup není hlubokomyslný lyrik ani intelektuální kritik nepravostí. Je spíše pronikavým glosátorem, svérázem, který se s ironickým odstupem dívá na své okolí.

Hlasy tří generací (Femi Kuti & Made Kuti)

Akana 03.06.2021

V důrazu na silné politické a sociálně-kritické výpovědi táhnou otec i syn za jeden provaz.

Magie obnovených Plastiků

Jiří Vladimír Matýsek 29.05.2021

V kompletní, téměř osmdesátiminutové podobě zaznamenává koncert z Kopřivnice, který se konal v rámci prvního turné obnovených Plastiků.

Motorama: intimní postpunk o cestách i samotě

David Stoklas 27.05.2021

Nikdy se netajili zalíbením v minulosti, v soviet-wave hudbě, v šestnáctibitovém retru, ve vzpomínkách, které nikdy nezažili.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace