Články / Reporty

Stříbrný surfař na vlnách zkázy (Inter Arma, Mantar, V rukou osudu)

Stříbrný surfař na vlnách zkázy (Inter Arma, Mantar, V rukou osudu)

David Vo Tien | Články / Reporty | 16.12.2014

Bylo to naposledy pro letošek, kdy se zdi strahovského klubu ohýbaly pod tíhou zvuku. Poslední zápas těžké váhy v této sezóně. K.O. hned ve druhém kole. A že těch knockoutů tento rok bylo, v šatně by mohli zřídit udírnu na všechny spadaný uši. Nebo je rozdávat na vstupu u příležitosti podobně drsných hlukových meditací. V takových chvílích si člověk říká, jestli zvuky vyšší hladiny nejsou reinkarnacemi hanebnejch parchantů typu Caligula, Francisco Franco, Adolf Hitler, Stalin, Lenin a podobných trhloušů. Teď je na čase vytasit se s výrazem decimace, protože to, co bude následovat, jiného označení nesnese. Nebo tak něco.

V Rukou osudu jednou větou. Přidejte do ekvalizátoru přikrmovač feedbacku. Když se vydám na druhou stranu, chce se říct: teorie anti-riffu v praxi. Přestože se jedná o kytarovou hudbu, není postavena na (silných) riffech nebo melodiích. Hlavním výrazovým prostředkem se stává jakési tesání vazbených power akordů s razancí i rytmikou velké těžké palice, obrovské sekery vykonávající hrdelní tresty nebo zoufale opakujících se ran gigantické pěsti. Čistá žánrovka, jež dokonale zhmotňuje název stylu, tedy pocit zmaru, zoufalství, beznaděje a neodvratného zániku. Vokály se nijak nesnaží těžkou, nepříjemnou instrumentaci zjemňovat a zkrášlovat zpěvem, z hrdel kytaristy i basáka se ozývá jen growl tažený stejně na doraz. Repetitivnost a na první pohled zdánlivá nenápaditost vychází z podstaty hudebního výrazu, jakým se V rukou osudu vyjadřují. Tu a tam sice dojde na kytarové sólo, jsou to ale nejméně přesvědčivé okamžiky vystoupení. Split s novou heavy kapelou Mushroom of Yuggoth přijde brzy.

Asi se shodneme na tom, že smrt upálením je jedna z nejděsivějších a nejbolestivějších. Nejdříve si projedeme arzenál. Bicí, kytara. Dvakrát kytarová hlava Petesburg P-100 (ruská záležitost, kopie JCM 800, na kterou hrál třeba Jimmy Page), každá s vlastní bednou, plus jeden starý basový Orange na Ampeq lednici. Bubeník s činelama velikosti menšího létajícího talíře. Co se to rovná? Hlučná hajzlovina. Mantar znamená německy houba, zkuste si to slovo trochu poválet na jazyku a vyslovit ho. Klidně by to mohlo znamenat „upálím tě zaživa a z tvojí ohořelý zdechliny si udělám novej potah na futrál“. Mimochodem nová deska se jmenuje Death By Burning. A zní přesně takhle nepříjemně. Black metal, punk, doom šroubovák vražený do stehna. Co aparát, to volume pedál, takže tři. Rachitický kytarista/zpěvák svlečený do půli těla, občas skočí na pedalboard, přistane na dvou pedálech a balancuje jak psychopatická verze Silver Surfera. Nic pro útlocitné brejlouny, co si místo o komiksech povídají o „grafických novelách“. V jeho pohybech je znát neurotické pnutí, nevydrží chvíli na místě, s kytarou proklatě nízko u pasu ji krutě prohýbá, tiskne snímače k repráku, přepíná booster, jako by ho v tom napalmovém zvuku bylo zapotřebí.

Když nastoupili Inter Arma, mohli hrát jenom Thin Lizzy, Grateful Dead nebo klidně Lynyrd Skynyrd a nezačal bych se smát a nepřišlo by mi to ani divné. Bubeník zapálil lesní smrad (voněl jinak, než co měli Wolvserpent) a pořád neztráceli nic ze své hippie aury s jistou dávkou glamu (to asi ty jejich bujné kštice). Jenže pak se na stagi objevil kus stromu a bylo vymalováno. Myslel jsem, že podobné historky jsou součástí folkloru pagan/folkových kapel. „Hele, na Brutalu hráli nějaký lesní mužíci a jejich fanoušci si mezi sebou předávali kus pařezu, tyvole.“ Každopádně bubeník to udělal tak samozřejmě, jako by si tam přinesl pití. Už měli začít hrát, všichni připravení, a on vstane a přinese obrovskou kládu... Hudebně někde mezi náladou ambientního cascadian black metalu, se sludgeovými úkroky a psychedelickou mlhou s příchutí jižanského rocku. Black metal, co je dým? Inter Arma jednou větou, přesně takhle. Propracované kompozice, drobnopis, co pohltí. Těžké na pozornost, kdo vytrvá a nezačne přemýšlet o jiných věcech, bude odměněn.

Info

Inter Arma (us) + Mantar (de) + V rukou osudu
14. 12. 2014, Klub 007 Strahov, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.