Články / Sloupky/Blogy

Střípky z Varů 1: rodinná dramata a tupý Ku Klux Klan

Střípky z Varů 1: rodinná dramata a tupý Ku Klux Klan

Lukáš Masner | Články / Sloupky/Blogy | 01.07.2018

Start v podobě tiskové konference s Timem Robbinsem. Patrně málokdo dokáže táhnout závažná témata, jakými jsou migrace nebo současná politika USA, tak nonšalantním a ironicky břitkým způsobem jako hollywoodský herec proslavený rolemi v kultovním Vykoupení z věznice Shawshank nebo Tajemné řece.

"Proč jste si pro svůj politicky laděný projev vybral právě Karlovy Vary?"
"No, víte, mohl jsem ho přednést v hotelovém pokoji, ale nikdo by ho nejspíš neslyšel."

Nelze si přitom nevybavit úpornou politologickou lekci, kterou překvapenému publiku uštědřil o pět let dříve režisér Oliver Stone. Zatímco však Stone přetláčel oponenty neustálým žlučovitým popichováním a silou teatrálních gest, Tim Robbins vsadil na jiné zbraně a pokoušel se spíše zdravě motivovat a především inspirovat. Fajn chlapík.

Velmi citlivá témata zarezonovala i v dramatu Drahý synu tuniského režiséra Mohameda Ben Attii. Zatímco první polovina ještě pracuje na poněkud okatých principech rodinného dramatu (vztah otce a dospívajícího syna, který hledá své místo ve světě), v druhé již režisér nabízí velmi nevšední vhled do pocitů zlomeného otce marně hledajícího ztraceného syna. Zoufalý rodič se vzdá všeho, aby pátral i na hranici mezi Tureckem a Sýrií. Právě pasáže z "místa duchů", krajiny bez emocí a života, kam se stahují jen ztracené existence nebo pragmatičtí převaděči přes hranice, patří právem k tomu nejsilnějšímu z celého filmu. Citlivé a minimalistické drama oceněné Stříbrným medvědem za nejlepší režijní debut z Berlinále 2016.


Zdaleka nejhůř z denního programu dopadl slovinský soutěžní snímek Příběh lásky. Drama o mladé Ivě, která se snaží vyrovnat se smrtí matky, má tendenci vyprávět takřka výhradně prostřednictvím metafor a jemných náznaků. Avšak namísto impresivní a křehké studie zlomené lidské duše přichází ke slovu soubor školácky křiklavých a zoufale prvoplánových symbolických spojnic, které v lepším případě ukolébají diváky ke spánku, v tom horším vyvolají upřímný smích.


Lehké rozpaky vyvolal i jinak osvědčený Spike Lee, jehož kriminální komedie BlacKkKlansman slibuje originální a zároveň i patřičně provokativní podívanou. Ron Stallworth byl totiž prvním afroamerickým agentem, který se infiltroval do buňky místního Ku Klux Klanu. Potíž je v tom, že těžko uvěřitelný příběh režisér pojal jako velmi nesmlouvavý politický apel, v rámci kterého dokázal rozmělnil jinak tradiční žánrové prostředky. Spike Lee přešlapuje nejen mezi žánry, ale i náladami. Brát film jako kriminálku může být pro diváka poněkud frustrující, jelikož zde chybí patřičná eskalace napětí a hrdiny poznáme jen velmi povrchně. Takže jediné, co ve výsledku zbude, je osvobozující smích nad tupostí nenávistného Ku Klux Klanu. Z každé minuty je však poznat, že prim v tomto případě hrál osobitý protest, který Spike Lee vytěžil beze zbytku. Jeho BlacKkKlansman je hlasitým voláním po rovnosti a odsouzením (nejen) minulého, ale i současného smýšlení, které se v průběhu let prakticky nezměnilo. To konečně dokazuje i forma epilogu složeného z dokumentárních záběrů pořízených během incidentu v Charlotte, doplněných o útržek projevu Donalda Trumpa. Bohulibé a velmi sugestivní prohlášení angažovaného režiséra, jen škoda, že tak trochu na úkor filmu samotného.

Info

53. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
29. 6. - 7. 7. 2018, Karlovy Vary
www.kviff.com

foto: Film Servis Festival Karlovy Vary

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #61: „Den mě oslepí, večer utiší, noc mě skryje.“

Michal Pařízek 10.09.2021

Strašnice jsou vlídná čtvrť, bydlím tu rád. Je trochu rozbitá, špinavá a nepořádná, to mi taky celkem vyhovuje. Stejně jako to, že se tu obvykle nic moc neděje...

Sharpe 2021: To nejlepší

redakce 07.09.2021

Letos nás pohříchu tolik z Full Moon na místě nebylo, tak jsme k tradičnímu výběru toho nejlepšího vyzvali další osobnosti, kamarády i obvyklé podezřelé.

Ďakujem, milujem (Moody Moon Noize vol.2)

redakce 01.09.2021

Krom únavy nás – crew, organizátorský tým i spřízněné tváře – dostihlo po proběhlém festivalu Moody Moon Noize vol. 2 i dojetí. Ale nejen to. Putovní festival skončil. Začne.

Moody Moon Noize vol.2: Top 5

redakce 30.08.2021

Jsme nevyspalí, unavení, ale štastní. Stálo to za to. Před podrobnějšími reporty posíláme tradiční top 5 převážně z řad crew a organizátorského týmu.

Šejkr #60: „Máme to teda dělat venku? Já fakt nevím.“

Michal Pařízek 27.08.2021

Feeling podzim. Loňskou euforii na kolonádě do velké míry zapříčinilo také počasí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Vortex)

Veronika Havlová, Viktor Palák 24.08.2021

Gaspar Noé vysadil drogy a natočil film, ve kterém není ani stopa po stroboskopech, ale drásavostí si nezadá s jeho vrcholnými díly.

Kdo mi ukradl moje noty? (Ostravské dny 2021)

Veronika Miksová 24.08.2021

Po náměstí se pohybovali žlutě odění bubeníci a do toho se plynule přemísťovali archaicky uniformovaní členové hornické kapely a uprostřed všeho rotovaly dva klavíry.

Top 5 Josefstadt 2021

redakce 20.08.2021

Po tradičním epickém reportu přinášíme ještě výběr z toho nejlepšího očima našich redaktorů/fotografů a přátel ze zeleného údolí a přilehlých kasemat.

Šejkr #59: Dny, kdy nám to spolu nejde

Michal Pařízek 13.08.2021

Emoce tlučou křídly už od Kyjova, chceme tam být rychle, a to ještě netušíme, co nás čeká na místě.

Zápisky z Letní filmové školy: Jugoslávská proměnlivost a ryzí expresionistické němectví

Ondra Helar 10.08.2021

Při cold brew v budapešťském Kofein Baru sleduji první storýs na instagramu, kde se má bublina chlubí tím, že si vybírá filmy na páteční večer. Nejistý pocit, že jsem na…

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace