Články / Reporty

Subbasové nebe a falešné hlasy (Festival NEXT 2017)

Subbasové nebe a falešné hlasy (Festival NEXT 2017)

Jan Starý | Články / Reporty | 27.11.2017

NEXT roste. Při pohledu na soupisku z posledních let je vidět stabilně rostoucí počet velkých jmen, a pokud loni dramaturgie stavěla na sice legendárních, ale stále ještě značně nepřístupných interpretech, letošní ročník se nesl ve znamení divácké přívětivosti. Ano, relativně vzato, ale kapacita A4 byla na hraně a o poslední lístky na jednotlivé dny se – oldschoolově u vstupu, nikoli s prstem na F5 – sváděly urputné, místy srdceryvné bitvy.

Festival pro mě začal kolaborací tak trochu jiných kytarových mágů, Christianna Fennesze a Davida Kollára. Kollár má na kontě spolupráci s Patem Mastelottem, Eivindem Aarsetem nebo dokonce Stevenem Wilsonem, přesto bylo příjemným překvapením, že mu služebně starší Fennesz přenechal vedení setu a sám hlavně dokazoval, že i hluk má (aspoň) sedm barev, a rozbíjel Kollárovy magické plochy nejrůznějšími kontrapunkty. Dalo by se mluvit o podobnosti se Stianem Westerhusem a Supersilent, Rakušan a Slovák ale více ohledávali barvy zvuku, Kollár navíc místy pracoval s komplexními, precizními rytmy. Hluk a krása tu pro jednou fungovaly nikoli v kontrastu, ale ve spojenectví. A k tomu si připočtěme Zdenovu hrubou projekci na obrovské ploše, do které se člověk začal záhy vyloženě propadat.

Za hranicemi si zve Kevina Martina každý festival s trochou sebeúcty, v našich končinách jsme na něj, tentokrát s Dylanem Carlsonem z Earth, čekali bezmála deset let. Má to své důvody. The Bug je totiž – kromě tzv. nejlepších párty na světě – proslulý také svou posedlostí extrémně silnými soundsystémy. A tady se organizace vytáhla. Martinovy basy něžně rozvibrovaly nejen nosní přepážku, ale i žaludeční stěny, zvuk přitom nebyl přebuzený. Zkrátka, ukrutně to nakládalo. Martin a Carlson se navíc od rozpačitého únorového CTM skvěle sehráli a set fungoval jako celek od biblicky monumentálních rytmů po morriconeovské kytarové meditace provázené spalujícím hlukem. A mimochodem, potížista Martin byl zřejmě se slovenskou organizací náramně spokojen.

fotogalerie z festivalu zde

Londýnské free improv trio Yoshikawa/Abbott/Wright aka lll人 své sety údajně přizpůsobuje místu a situaci – po předchozím masakru by to beztak jinak nešlo. Východiskem se ukázala být překvapivě striktní rytmika a brutální subbas. Hráč na homemade elektroniku udával (až technoidní) rytmus, bubeník do něj (mathrockově) lámal, saxofonista se omezil na pointilistické štěky. Není mnoho situací, kdy má improvizační koncert zvuk jak prominentní techno párty, a v tomhle případě jej trio využilo naplno a nabídlo nekonvenční, extrémně hypnotický zážitek.

Fake Synthetic Music Norky Stine Janvin by v daném kontextu nemělo vůbec fungovat. Hodina jednoduchých, donekonečna opakovaných motivů zefektovaného hlasu? Hlas jako „falešný synťák“? Ve výsledku bylo tohle cvičení v používání echa naprosto strhující. Jednoduché repetitivní motivy opět hypnotizovaly, celkovou rituální atmosféru pak podporovala minimalistická, precizně navržená a nasvícená scéna, kterou měl na starost další norský improvizátor Morton Olsen.

NEXT roste. Ale páteční line-up prokázal, že síla festivalu nespočívá jen ve velkých jménech, ale především v celkové dramaturgii. V tomhle případě byli neznámí hudebníci zcela rovnocennými partnery svým slavným kolegům. Organizační majstrštyk.

Info

18th Advanced Music Festival NEXT 2017
22. - 25. 11. 2017 A4, Bratislava

foto © Zdeněk Němec

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.