Články / Profily

Sublimovaná melancholie Beach House

Sublimovaná melancholie Beach House

Veronika Miksová | Články / Profily | 08.11.2012

Abyste o nich mohli psát, musíte být melancholik. Pokud se k tomu jako uplynulý týden přidá hustá mlha, sychravo a všechen ten podzimní epický hnus, máte ideální podmínky pro článek o Beach House.

Líbivou nálepku dream pop jim dali fanoušci a hudební novináři, kteří nepřemýšlí o textech a cítit jsou schopni akorát tak nemytého bezdomovce. Tahle kapela je ale hlavně EMO, i když s emo nemá nic společného. Věřte nevěřte. Hledáte-li mistry nedoslovných vibrujících emočních obrazů, jste na stopě.

Victoria LeGrande, Francouzka z umělecké rodiny, je neteř známého skladatele filmové hudby Michela LeGranda. Vyrostla ve Filadelfii, studovala herectví a divadlo v Paříži. Do Baltimoru ji táhnul levný nájem a divné vnitřní pnutí. Hlas srdce nelhal, za půl roku se objevil geolog Scally, toho času tesař, a společná láska k varhanám a pianu se přetavila ve společný hudební projekt.

Scallyho kytara, Victoriiny tenké prsty na varhanách, nadpozemský hlas, z nedostatku fantazie přirovnávaný k Nico, a citelné souznění. Kinda mystical. K tomu ty nejoduševněleji naprogramované bubny, mnohdy monotónně otupující, v posledních letech i živě. Nástup pozvolný, pár let hraní před minimálním publikem není nikdy na škodu. „Jsme rádi, že na nás ze začátku nechodilo moc lidí. Vlastně jsme netušili, co děláme.“ Jako jedna z prvních kapel generace MySpace upřímně přiznávají, že jsou internetová kapela – malá, ale s oddanými fanoušky, kteří se nabalovali s každým dalším albem a odehraným koncertem. A ne s hodnocením na Pitchforku a NME. No dobře, později taky jo. I když by mě za to neměli rádi. Pravdou je, že dokážou vyprávět příběhy (nejen o tom, jak jim při prvním koncertě v Anglii shořela aparatura kvůli rozdílnému napětí) a předat silné emoce. Jen jim musíte dát čas a prostor. Zasněnost vs realita, pomalost i dynamičnost, mlhavost i jiskřivá jasnost, zastřenost a čistota, radost i smutek, těžká narkotičnost a lehká psychedelie.

Pro mě se počítají až od druhého alba Devotion. Nevybavuji si ten moment přesně, ale určitě v tom byl chlap. Plané naděje, že láska čeká na diskotéce klubu Hvězda, tak na kolejním pokoji léčila Gila, která dokázala umocnit milostnou apatii. Četbu antických tragédií jsem umně prokládala poslechem Heart of Chambers, „Would you be my long time baby“?, pokračovala osamocenými Holy Dances na břevnovském hřbitově a další rok šla radši na privát, aby mi z Wedding Bells nepuklo srdce. Dnes z nich mám spíš strach. Some things last a long time. To už se psal 2008 a Vicky si střihla vokály u další indie skupiny Grizzly Bear. Podlí wikilidé nepřisuzují rozšíření fanouškovské základny jen kvalitám třetího dynamičtějšího alba Teen Dream, ale také faktu, že na koncert Beach House zavítala Beyoncé a Jay Z (Coachella 2010). Achjo. A kdyby, tak co. Já zas na Hansardovi potkala Schwarzenberga. Znamená to snad, že na něj bude chodit celý Zamini?

Devotion je jak z introvertního kumbálku, Teen Dream nechává Victoriin hlas zaznít naplno a tak, jak jen to prostor bývalého newyorského kostela umožnil. Jako by se konečně přestali stydět za svou introvertní emocionální smršť. Aktuální deska Bloom, jejíž název odkazuje k cyklické povaze bytí, k dočasnosti, vyšla letos v květnu. Feeling desky pomohl definovat úryvek písně Mr. Tambourine Man od Bob Dylana: „To dance beneath the diamond sky with one hand waving fre.“ Jak výstižné. Natáčení probíhalo komorně. Kromě Victorie, Alexe, bubeníka a producenta asistovalo jen širé nebe, spalující texaské slunce a černé vdovy. O uměleckou integritu Beach House si starosti dělat nemusíte, pořád radši hrají pro čtyři stovky oddaných fanoušků než vlažné davy, jejich album se ve Starbucks nakonec prodávat nebude a ta písnička v reklamě na Volkswagen Polo Dad je jen vykrádá. Pokud se na ně v listopadu chystáte do MeetFactory, dejte si pozor, abyste trochu znali texty. Scally v jednom rozhovoru trefně poznamenal, že spousta lidí poslouchá jen zvuk a vůbec se nezajímá o texty. “Potřebujeme další album téhle kapely?“ Co to kurva je? Ptal se na tohle někdo Beatles? Hledání nového zvuku přenechejme Razorlight v Mighty Boosh. „I like things to be exactly the same over and over again.“ (Andy Warhol)

Info

Beach House (usa)
www.beachhousebaltimore.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šviháctví i zádumčivost - Carson McHone

Evžen Muller 25.06.2022

Oceňovaná texaská písničkářka, jejíž album Carousel bylo časopisem Rolling Stone zařazeno mezi nejlepší country & americana, vydala letos novinku Still Life. Proč si ji nenechat ujít naživo?

Full Moon Stage 2022: EABS

redakce 03.06.2022

EABS ostatně spolupracovali s mnoha důležitými jmény současné globální jazzové scény, za všechny jmenujme Bena Lamara Gaye, Jeru the Damaja nebo Tenderloniouse.

Full Moon Stage 2022: Etceteral

redakce 05.05.2022

Trojice umělců prošla mnoha formacemi a spojuje ji vášeň pro jazz a elektroniku i unikátní vizuální estetiku, obrazová stránka je pro její vystoupení klíčová.

Full Moon Stage 2022: The Sweet Release of Death

redakce 02.03.2022

Strhující koláž, křišťálově čisté melodie i výbuchy surového hluku. Máte rádi Sonic Youth?

Full Moon Stage 2022: Inturist

redakce 23.02.2022

Jevgenij Gorbunov je významnou postavou aktuální ruské scény. Na Full Moon Stagi s projektem Inturist vystoupí ve čtyřčlenné sestavě.

Full Moon Stage 2022: Squid

redakce 22.02.2022

Společně s kapelami Black Country, New Road a Black Midi tvoří nejvýraznější trojici kapel pohrdající žánrovými škatulkami.

Full Moon Stage 2022: Health

redakce 21.02.2022

Health představují dokonalé ztělesnění konceptu ‚ubavit se k smrti‛. Hysteričtí, umělí, prázdní a nehorázně zábavní. Na Colours of Ostrava, na Full Moon stagi.

Nejlepší texty Full Moonu 2021: Správným směrem aneb Ruská indie scéna

Maria Pyatkina 20.01.2022

Průkopnici ruské indie scény následovali na začátku tisíciletí západní trendy nebo snili o tom, aby prorazili v zahraničí. Poslední desetiletí pozorujeme jiný trend...

Nejlepší texty Full Moonu 2021: Soumrak bohů? The Doors a změna vnímání rockového hrdiny

Michal Pařízek, Karel Veselý 19.01.2022

Jsou The Doors po půl století ještě relevantní? Byl Jim Morrison skutečně někým, k němuž je záhodno vzhlížet?

Nejlepší texty Full Moonu 2021: V záři červeného blesku aneb Polská ženská angažovaná hudební scéna

Sabina Coufalová 18.01.2022

Ačkoli je v hudbě stále dodržována svoboda slova, za veřejné politické akce se nemálo umělkyň a aktivistek potýká s problémy s policií.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace