Články / Recenze

Sumac - klaustrofobický vál plný úzkosti

Sumac - klaustrofobický vál plný úzkosti

Adam Zámečník | Články / Recenze | 04.08.2016

Jakožto hlavní následovník kultovní skupiny ISIS čelí Sumac velikým očekávání fanoušků. Jak ale už bylo naznačeno na debutu The Deal, zpěvák a kytarista Aaron Turner se tady vydává na poněkud odlišnou cestu a novinka What One Becomes to potvrzuje. Neočekávejte hru s dynamikou hluku a ticha, Sumac jsou sludgeovým tahem na bránu od první noty.

Úvodní úder do bubnů a hrábnutí do distorzí prosycených strun v první písni Image of Control skvěle charakterizuje celkové vyznění desky. Po třech minutách virtuózního metalového chaosu vše utichne a do popředí vstoupí vysoké kytarové tóny. Dlouhé melodické intermezzo se ale nekoná a po chvíli je skladba opět uvržena do těžké kakofonie.


Pokud se o debutu The Deal říkalo, že šlo spíše o sólovou desku Aarona Turnera, zde to rozhodně neplatí. Na What One Becomes slyšíme trio mimořádných hudebníků, mistrů svých žánrů, ať už v případě Turnera, basisty Briana Cooka z progressive metalových Russian Circles nebo bubeníka Nicka Yacyshyna z hardcoreových Baptists. Surový kromaňonský řev a neúprosná kytara jsou drženy v mezích strojově přesnými rytmickými party. Klíčová role bicích se obzvlášť projevuje v písni Rigid Man, kde hypnotický rytmus určuje hru kytary a otevírá Turnerovi prostor k sólovým improvizacím, což povznáší celou skladbu. V klaustrofobickém válu plném úzkosti tyto momenty dávají nutný prostor k posluchačově odpočinku.

Turnerova tvorba nikdy nestála na metalových klišé a lehce dosažitelné katarzi, nýbrž na intenzitě. Přestože se sedmnáctiminutová Blackout zprvu může zdát jako velké sousto, nikdy nespadá do přemrštěné kytarové onanie, ani do transu. Kytarová linka střídá kytarovou linku, jako had se společně s řevem proplétá mezi rytmickou sekcí. Vzhledem k tomu, že jsou Sumac „superskupina“ složená ze tří zkušených hudebníků, jeden by se mohl obávat lehkého „primadona“ faktoru – každý člen se bude chtít předvést ve své hře, nikoliv v celku, a z dlouhých písní se stane nesrozumitelný šraml. Naštěstí tyto obavy zůstaly nenaplněny, kapela zní jako nezastavitelný stroj, ve kterém do sebe vše zapadá.

Info

Sumac – What One Becomes (Thrill Jockey, 2016)
www.thrilljockey.com/products/what-one-becomes

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Za hranice harmonie a zpět (Thurston Moore)

redakce 22.10.2019

Spirit Counsel je dostatečně stravitelné album, aby se do něj mohli ponořit i ti Mooreovi příznivci, kteří preferují jeho konvenčnější písňovou tvorbu.

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.