Články / Sloupky/Blogy

V New Yorku #2: Sundejte si trička!

V New Yorku #2: Sundejte si trička!

Jakub Hudák | Články / Sloupky/Blogy | 19.07.2013

Open mic večery jsou v New Yorku celkem běžné, jako víceméně všude v USA. Řada známých muzikantů na „otevřených mikrofonech“ začínala a ještě delší řada stále čeká. Říká se, že je to pro hudebníka dobrá průprava, že si vyzkouší svůj materiál před publikem, nemusí si předem domlouvat žádné oficiální vystoupení a třeba si ho všimne někdo důležitý, protože legenda přesyceného světa umění praví, že open mic večery obráží producenti, manažeři a všemožní hledači talentů. V průvodcích pro ne-turisty a na všemožných diskuzních fórech je běžný konsensus, že open mic večer nemusí nutně znamenat zlo. Jít na open mic je jedna z nejčastějších odpovědí na otázku, co dělat v New Yorku (skoro) zadarmo. Je to ovšem rada s několika výhradami a ta nejběžnější bývá, že nikdo by neměl být tak troufalý, aby si myslel, že má rád stand-up komedii (která je na open mic taky běžně přítomná). Vážně – my, hloupí Evropani, zblblí videi zahraničních profesionálů vtipu, nemáme ani ponětí, co je to amatérská stand-up komedie.

Poučeni moudrými slovy a s naivním odhodláním turisty jsme se rozhodli open mic zažít. Vymyslel jsem si vnitřní motivaci hledače hudebních talentů s touhou nalézt mainstreamem přehlíženého umělce, abych byl u jeho zrodu a abych tomu jeho zrodu zatleskal. Proto jsme vyrazili do podniku jménem Pete’s Candy Store na Lorimer Street ve Williamsburgu, kde měla být striktní pravidla kolem vystupování, což se mi líbilo: například měli mít omezené vystupování komiků, muzikanti směli přednést jen dvě skladby a obě měly být původní. To mě potěšilo, protože jsem nechtěl celý večer poslouchat covery Wonderwall.

Pete’s Candy Store je pohádkově stereotypní podnik. Za barem pracují dva lidé – jeden nic neví a druhý nemá na nic čas, ale čepují pivo za tři dolary a jsou milí. Kolem baru sedí barmanovi kamarádi; ti, co by měli ten večer pracovat, a malý kluk s brooklynskou verzí Monopolů. Open mic probíhá v salonku za toaletami, večerem provází slabě šilhající mladík v žabkách se sklonem k sebeironii a citacím z Heideggera.

Vystupujících bylo nakonec něco přes dvacet. Většinou hráli na kytaru a zpívali omšelé, neoriginální písničky o lásce a o počasí a o lásce jak o počasí, ale několik výjimek ukázalo skutečný talent. Kupodivu to byli lidé, kteří mi už na první pohled připadali zajímaví. Například britský mladík, který těsně po Dni nezávislosti trpěl svým přízvukem – možná nebyl tak dobrý, ale měl v oku jiskru jako kdysi Pete Doherty, takže vyčníval. Smutným zjevem večera byl starší pán, který ještě před vystoupením rozdával svá cédéčka a potom zpíval vysokým zakřiknutým hláskem o kovbojích a o tatínkovi. Celkem se ukázalo asi pět komiků, což nebylo tak hrozné. Od dob Seinfelda se naštěstí něco změnilo a už nestačí vtipy o jídle v letadle; cokoliv s genitáliemi mělo úspěch.

Po mikrofonu jsme měli namířeno na údajně ojedinělou taneční párty Tiki Disco. Probíhala v bývalém továrním komplexu kdesi v Bushwicku, což je ještě kousek na východ od Williamsburgu. Tiki Disco pořádá několik DJů (Andy Pry, Eli Escobar a Lloydski), kteří se svou podivnou taneční párty cestují po zajímavých a málo známých místech od města k městu. Flushing Avenue, kde akce probíhala, připomíná, že i v Brooklynu jsou ještě místa nenapadnutá bio-organickou free-range new-age horečkou, která pronásleduje vlnu gentrifikace šířící se z Manhattanu. Skladiště, benzínky, graffiti, lidi dohadujou obchody s hašišem v čínském bistru a poblíž pulzuje tovární hala s obrovskou opuštěnou disco koulí. DJ chtěl, aby si všichni sundali tričko. Nikdo si tričko nesundal.

Info

Open Mic
7. 7. 2013, Pete’s Candy Store, New York (usa)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #127: Jak je důležité nevyhrát

Michal Pařízek 05.04.2024

O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…

Hudba pre každého a každý pre hudbu (Žižkovská noc 2024)

Zuzana Valešová 30.03.2024

Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.

Šejkr #126: „Ono se to k tobě blíží“

Michal Pařízek 22.03.2024

„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.

Preview: Jeden svět 2024

Ondra Helar 19.03.2024

Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.

Šejkr #125: Jako v křesle

Michal Pařízek 08.03.2024

Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.

Šejkr #124: „praise your cringe“

Michal Pařízek 23.02.2024

„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.

To nejlepší z první dekády festivalu Ment (Andraž Kajzer)

Andraž Kajzer 13.02.2024

Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.

Šejkr #123: To podstatné již…

Michal Pařízek 09.02.2024

Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...

Šejkr #122: „El color de los días“

Michal Pařízek 26.01.2024

„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.

Šejkr #121: Nanovo

Michal Pařízek 12.01.2024

Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace