Články / Reporty

Supergroup ne tak super (Petbrick)

Supergroup ne tak super (Petbrick)

Dominik Polívka | Články / Reporty | 07.11.2019

Dvojici jmen Igor Cavalera a Wayne Adams není třeba představovat. Oba zasloužilí hudebníci, jeden na poli divné elektroniky (Ladyscraper, Big Lad) a druhý tvrdé metalové hudby (Sepultura) vytvořili nasrané a hlasité duo Petbrick. Spojení, které proběhlo zhruba před rokem, vyvrcholilo albem „I“. Necelá třičtvrtěhodina industriálního groove metalu prošpikovaného harshnoiseovými kolážemi a breakcoreovými rozmary, oživené vody digital hardcore. Zvuk tvoří živé bicí a laptopové modulování s pomocí několika kontrolérů. Pro Adamse to není první projekt podobného složení (Big Lad), nicméně až tu se setkáváme s jasnou formou, která má hlavu i patu, drtí kosti a ždíme adrenalin.

Nadšení z nizozemského festivalu Roadburn, kde Petbrick hráli společně s Deaf Kids, se do Prahy nepřeneslo. Klub Underdogs‘ se nezaplnil ani z poloviny a komorní atmosféra působila zvláštně odtažitě, vyjma pařící trojice u podia. Čistá zvědavost, nic víc, nic míň.

Předskočil audiovizuální SolSol. Zarostlý cápek „dronil“ temnými zvukovými stěnami a pulzujícími basovými frekvencemi. Kouř, repetice a zacloněný projektor, který zřejmě záměrně pouštěl jen část z roztočených spirál a šrafované hmoty připomínající narůstající letokruhy. Abstraktní představení bylo spíše kulisou k hospodskému tlachání na baru nebo s Petbrick u merche.

fotogalerie z koncertu tady

„Zkouška byla docela hlasitá, bude to chtít špunty,“ slyším od promotéra. Hlasitost však nebyla tím, co trhalo uši, byla to nesouhra obou muzikantů, kteří jako by se nedokázali domluvit, kdo povede. Cavalera svými údernými a chytlavými groovy je to první, co člověka chytne, ať už se jedná o mocné tom tomy ve skladbě Guacamole Handshake nebo zuřivý d-beat při Raditional Facial. Vzorně se držel předlohy, i když tu a tam nestíhal rytmus (Crack Baby). Roztěkaný Adams naopak zkoušel improvizovat a ujíždět od studiových verzí, nestačil se ale vracet nebo vyplňovat prostor, který mu Cavalera nabízel, a spíše ho bořil. Breakcoreové tendence ulítnout si ukojil při songu Roadkill Ruby, ve kterém zazářil ostře nasekanými amen breaky a chaotickými modulacemi. Hlukové plochy držely pochmurnou atmosféru a podporovaly intenzivní bicí.

Statické publikum začalo reagovat potlesky až ke konci setu. Petbrick si toho nevšímali a nedávali jim ani prostor. Přes častou krkolomnost si koncert, který budil dojem generálky před nadcházejícím festivalem Le Guess Who?, užívali. Mají nacvičeno? Asi ano, ale do Utrechtu kvůli tomu nepojedu.

Info

Petbrick (uk) + SolSol
7. 11. 2019 Underdogs‘, Praha

foto © Lucia Banáková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Cestopisy v podaní GenotPresents

Lucia Banáková 30.07.2020

Cez powerambient skrz vesmír, oceán a ostrov až na berlínske techno a späť do Prahy. GenotPresents ovládli Archu.

Nejlíp se tančí za deště (Okolojeles)

Michaela Peštová 29.07.2020

Je jedno, jestli máme srdce zlomené láskou nebo usychajícími lesy okolo. Potřebujeme místa, kde své vize nemusíme pořád dokola obhajovat.

Dobrá rozhodnutí (VlčkoviceFest)

Fomas 28.07.2020

První pohled na spoustu dětí, bosých nohou a žen bez podprsenek dával tušit, že opravdu půjde o hodně uvolněnou akci.

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.