Články / Recenze

Surfy, zadky, létající talíře: Melvins

Surfy, zadky, létající talíře: Melvins

David Vo Tien | Články / Recenze | 28.10.2014

S některými věcmi člověk počítá a nemyslí na ně. Největší koncentrace hlediskových záběrů bude ještě pár let v pornu, máslo se maže na rohlík a ne naopak a jakákoli deska Melvins bude naprosté zjevení, na které není možné se jakkoli připravit. Zkušeného uživatele, ať už porna nebo pečiva a másla, nemá na rozdíl od Melvins co překvapit. A Tribute to Venom potěšil, zatímco nové album Hold It In posílá kolem oběžné dráhy, přinejmenším.

Clean kytara, pop-punkový riff, zefektovaný zpěv, Gigi D’Agostino hadr. Úmyslně cheesy song, ze kterého je cítit pomrkávání, sebeironie a hlavně je slyšet Buzzův smích. Záhy se přelije do sóla. Jasný, teď už to budou pořádní Melvins. Jenže stejně jako je dlouhý smích krále Buzza, sólo stejně jako bridge vede zpátky. A následující vál končí kytarovou smyčkou se zařazenou zpátečkou a přelévá se do Barcelonian Horseshoe Pit, kde se zdá, že laso pazvuků točících se proti směru hodinových ručiček nikdy neskončí. Až v půli se ozvou bicí a náznak riffu se zpěvem. Kdo do tohoto momentu nebyl ani jednou zaskočen, lže a kecá a masturbuje dodnes.

Čtveřice je totiž na nové desce nepředvídatelná stejně jako kudrnaté vlasy po ránu. Vesmírný brake, co zní jako krátký film o vzletu papírového raketoplánu, přejíždění hřbetem trsátka o strunu a slajdy evokující zvuk rychle projíždějících vozů, co se kolem vás jen „vzůůům“ mihnou. Spousta pohozeného sonického harampádí, ani ne tak ledabyle, jako spíš spontánně. Zpěvná, pozitivně nabitá Eyes on You, jak do reklamy, chce se říct. Taneční vypalovačka, kde není stopy po zkreslení. No fuzz = no fun rovnice neplatí. Čistá kytara podruhé. S kolovrátkovým refrénem, který na okamžik naruší nálet intergalaktických sólíček. Vidím Melvins navléknuté ve stříbřitých teplákách, tak trochu Marty McFly swag v roce 2015 (sakra, do příštího roku hoverboardy asi ještě nebudou, co?). Už chci říct, že takhle neurvalý drajv a místy dada/avantgardní práci se zvukem, a to zejména s kytarou, jsem nečekal ani v těch nejbarvitějších snech, když v tom jednu skladbu odstartuje „zahvízdání“ na synťák (jak to popsat líp, mě ještě nenapadlo), pak se přidá xylofon a je vymalováno, klauní barvou. Přistupuji na hravost Hold it In. Když řeknu, že se to na chvíli zvrtne do rockabilly s těmi všemi ufo zvuky mírnějším vokalizérem, nebudu tomu ani já sám věřit.

Sludge-zamračený-Buzzo-palcáty nechybí, a když už zazní, tak povalí i s kořeny. Jenže tahle deska peláší jiným, úchylnějším a zvrácenějším, bláznivějším směrem. Přebal, na kterém hlavy členů kapely vykukují z čajových lžiček, dává naprosto smysl, asi jako jediná věc na albu. Volná forma v podání Melvins, hudební tok bez přílišného přemýšlení, autocenzury a spoléhání či zakotvenosti v zažitém mustru. Po Osborneově sólovce ve stylu „pravěký autista s akustikou“ rozhodně překvapení gargantuovských proporcí. Stoprocentní Ipecac. A kde nebo spíš v čem je zakopaný létající talíř? Kromě hlavy Buzze Osbornea a bubeníka Dalea Crovera, zbylé dvě lžíce okupují Butthole Surfers, kytarista Paul Leary a basák JD Pinkus. Jak říkám, to dává smysl. Akorát mluvit o Paulovi Learym „jen“ jako o kytaristovi je jako mluvit o Einsteinovi co o dalším z mnoha vědců.

Info

Melvins – Hold It In (Ipecac, 2014)
www.themelvins.net

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Dojmy ze světa plného absurdit (Flat Worms)

Eva Karpilovská 19.01.2024

Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.

Babie leto viac než pavučiny (Dušan Vlk)

Veronika Vagačová 16.01.2024

V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.

Život v strachu (Chimamanda Ngozi Adichie)

Mária Karľaková 28.12.2023

Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace